Page 148 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Katalogy textů a lexikální příručky

Ukázka:

mahásattva: mahá je „velký“ a sattva je „hrdina mysli“. Nepodobá se [svým] myšlen-
kovým usilováním o probuzení šrávakům a pratjékabuddhům. Protože [usiluje o] nabytí
nesrovnatelného probuzení pro osvobození všech cítících bytostí, je zvaný „velký hrdina
mysli“.

dašabhúmi: je „deseti [pevnými] místy“.112 Protože se předchozí (či spodní) „místo“
má stát nositelem k nabytí ctnostných kvalit, toto „místo“ samo o sobě je „základnou“
ctnostných kvalit a je tak nazývané „[pevné] místo“.

Transliterace

ma hā satva zhe bya ba/ ma hā ni chen po/ satva ni sems dpa’ ste/ nyan thos dang rang
sangs rgyas kyi byang chub la sems bskyed pa lta bu ma yin gyi/ sems can thams cad bsgral
ba’i phyir bla na med pa’i byang chub la zhugs pas na sems dpa’ chen po zhe bya/

da sha bhū mi zhes bya ba sa bcu yin te/ sa gong ma’i yon tan thob par bya ba’i rten du
’gyur zhing/ sa de nyid yon tan gyi gzhi yin pas sa zhe bya/

iii. Závěr textu obsahuje krátkou poznámku na způsob kolofonu:

Všichni tibetští a indičtí učenci stanovili závazný jazyk Dharmy v paláci Ončangdo. Pán
a ministři po poradě vytvořili seznam. Nová slova, která nebyla dříve užívaná a o nichž
nebylo dříve rozhodnuto, byla zavedena z rozhodnutí schromáždění učenců. Božský císař
Thide Songcän je o to požádal a poté ustanovil, že nemají být pozměňovaná.

Tato poznámka na závěr vskutku nevylučuje, že se jednalo o přidání nových výrazů
do již existujícího seznamu, který byl tak jen rozšířený.

Kromě těchto dvou „lexikálních příruček“ měla existovat i nejkratší verze zmiňovaná
pod názvem Krátký [spis] o přesném způsobu porozumění [slovům a termínům] (Bye brag

112 Překládané v literatuře jako „deset stupňů“, neboť daná představa implikuje milníky po cestě či vertikálně
zobrazovaný postup. Nicméně doslova je to „místem“ (sa), tento text upozorňuje na skutečnost, že je „pev-
ným místem“, neboť je zároveň „základnou“, tedy místem sloužícím pro podepření.

147