Page 147 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

ní druhu onoho slova; toho, v jakém jazyce se objevuje. Podle jejich výnosu pak po jejich
prozkoumání bude přidáno do seznamu.

Text tedy zmiňuje tři různé edikty císařů, kteří se pokoušeli ustálit způsob překládá-
ní buddhistických termínů. Problémem však zůstává to, že dva předchozí tibetští císaři
vynášející dřívější edikty nejsou jmenovaní, ovjevuje se jen fráze „předchozí otec-bož-
ský syn“ (sngon yab lha sras), synonymum pro císaře. Cristina Scherrer-Schaub (2002)
konstatuje, že verze textu nalezená v klášteře Tabo (Ta pho) v dnešním indickém kraji
Spiti je odlišná a počíná líčením zmiňujícím jen edikt dříve vládnoucího císaře Thisong
Decäna. Tomu tak připisuje druhý zmíněný edikt a datuje ho buďto do roku 783 či 795
a tento odlišný exemplář z Tabo považuje za verzi z doby jeho vlády. Třetí zmiňovaný
edikt nelze přesněji datovat.

Nicméně ve výše přeloženém úryvku se zmiňuje, že třetí edikt nařizoval způsoby pře-
kladu podle Ratnaméghasútry a Langkávatárasútry. Po prozkoumání katalogu Mahá-
vjutpatti pak C. Scherrer-Schaub konstatuje, že se v něm objevují sekvence hesel, které
se v podobném pořadí objevují i Ratnaméghasútře. Jádro či část Mahávjutpatti tak lze
vztáhnout k tomuto ranému ediktu neznámého císaře.

Z této analýzy vyplývá, že přes neustálé zdůrazňování role císaře Ralpačäna pozděj-
šími buddhistickými kronikami, se zásadní jazyková reforma a „velká revize“ udála již
za jeho předchůdce Sänalega. Avšak nejen to, tyto zmíněné okolnosti poukazují na „re-
vizi“ a systematickou snahu tibetského dvora o unifikaci překladů buddhistických textů
jako sahající daleko hlouběji do minulosti a související s trojicí císařských ediktů. První
z nich nelze bezpečně datovat, druhý pochází od císaře Thisong Decäna a lze ho snad
datovat do roku 783 (ke kterému se přiklání Cristina Scherrer-Schaub) a teprve poslední
z nich, Sänalegův, pochází z roku 814.

ii. Prostřední část tohoto textu obsahuje necelých 500 hesel, nicméně se zde, narozdíl
od Mahávjutpatti, objevují často podrobnější důvody pro překlad daného termínu do
tibetštiny. Ze závěru celého textu vyplývá, že je věnovaná především diskutabilním a ne-
jasným termínům, které je narozdíl od předchozí příručky Mahávjutpatti třeba náležitě
vysvětlit.

146