Page 39 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA

jménem v Tibetských letopisech (Lig nya shur) považuje za prokázané, že se obsazení
Žang-žungu událo za vlády císaře Songcän Gampa v 7. století (tedy za pomoci důkazu
opírajícího se o spolehlivější Tibetské letopisy). Otázkou zůstalo, proč je tento příběh za-
řazený za pojednání o vládě daleko mladšího císaře Thisong Decäna. G. Uray poukázal
na šev textu a vyslovil domněnku, že se tak stalo omylem při slepování dvou částí svitku
(srov. Uray 1990). To vedlo později i k oddělení onoho švu a prokázalo se, že svitky
byly slepené dohromady až po napsání textu. Nicméně jiní badatelé přivedli příklady
množství jiných inkonzistencí v textu Tibetské kroniky, které nemohou být vysvětlené
jen chybou osoby, která svitky slepila dohromady.

Výsledkem této diskuze je vysvětlení chaotického líčení textu Tibetské kroniky tím,
že autor (či autoři) vypisoval záznamy z děl různorodých žánrů a text neprošel žádnou
ztmelující revizí. V některých případech přidával k opsanému vyprávění líčení z jiných
textů a teprve poté se vrátil k ukončení počátečního příběhu, často až po textu vztahu-
jícím se k pozdějšímu období. A. Macdonald (1974) poukázala na základě studia poz-
dějšího textu Pět svitků (Kathang Denga, tib. Bka’ thang sde lnga) na skutečnost, že text
může zahrnovat pasáže dvou odlišných žánrů: výklad o posloupnosti ministrů (blon
rabs) a výklad o posloupnost králů (rgyal rabs). Jiným výsledkem diskuzí tibetologů je
upozornění na skutečnost, že se v textu projevují silně zájmy rodů Ba (Dba’) a Ňang
(Myang), a lze tudíž předpokládat, že vzešla z jejich prostředí. Různí badatelé pak růz-
ným způsobem navrhují, jak spolu původně jednotlivé úseky souvisely na základě kom-
parace žánrů (shrnutí viz Uray 1990).

Text začíná vládou mytického vládce Digum Cänpa, který jako první z rodu císařů
neodešel po své smrti do nebe, ale zanechal své tělo na zemi. Je to nejstarší a relativně
podrobnou verzí mýtu o tomto císaři, která obsahuje množství odlišností od verzí poz-
dějších buddhistických kronik. Je mýtem ustanovujícím zvyk pohřbívat tibetské císaře
do hrobek.

Zajímavostí je, že tato Kronika nijak nezmiňuje buddhismus v souvislosti s vládou
Songcän Gampa. Buddhismus v Tibetu zmiňuje až v souvislosti s vládou Thisong Decä-
na, jmenovitě existující buddhistické kláštery v centru Tibetu i na jeho perifériích.

38