Stať připomíná nejprve, že při lingvistickém konfrontačním studiu češtiny a slovenštiny dominují – i dík tradici – rozbory vycházející z genetické souvislosti, zatímco synchronní studium je v plenkách. Existují tu však i dosud nedoceněné možnosti sledovat vztahy při budování teorie jednotlivých vědních oborů. Jedním z nich je stylistika, kde po společných počátcích ve funkční stylistice Pražské školy byla dlouhou dobu rozvinutější stylistika slovenská, kde vzniklo několik obsáhlých monografií. Tyto práce byly jednak studijním materiálem pro generace českých bohemistů, jednak nepřímo ukazovaly na obecné problémy oboru a na to, kde jsou styl a stylizace vázány na stratifikaci národního jazyka podmíněnou sociolingvistickými faktory. Byly tedy nejen náhradou za práce české, ale i podnětem k promýšlení základních problémů oboru.