|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 STYLISTIKA Rozdíly pojetí oboru v
lingvistikách
OBECNÉ OTÁZKYSTYLIZACE
STUDIE O JAZYKUA STYLU TEXTŮ
DALŠÍ PRÁCESOUVISEJÍCÍ S TÉMATEM |
OBECNÉ
OTÁZKY STYLIZACE
Starší studie jsou k dispozici v uvedených sbornících, na
webové stránky budou vloženy po aktualizaci obsahu.
Bibliografické údaje k jednotlivým studiím naleznete v sekci
Bibliografie stylistiky.
KRČMOVÁ, M. Mluvenost a psanost jako slohotvorné činitele.
Stať ukazuje, že rozdíl mezi projevy mluvenými a psanými
není pouhým důsledkem kódu, v němž komunikace probíhá,
ale je založen daleko hlouběji: Vychází již z procesu
osvojování jazyka, který probíhá u mluvených projevů v
prvním (mateřském) jazyce přirozenou cestou v kontaktu s
celkem národního jazyka, zatímco produkce psaných textů
se osvojuje řízeným didaktickým procesem a je primárně
vázána na jazyk spisovný. Také percepce mluveného a
psaného textu je odlišná nejen ve smyslu psaní -
slyšení, ale i ve způsobu percepce textu a rozsahu
úseků, které lze naráz vnímat a intepretovat. To vše se,
někdy i ne zcela vědomě, promítá do stylu komunikátu.
Proto autorka soudí, že volba kódu, rozhodování o
mluvenosti nebo psanosti, není ve skutečnosti
slohotvorným činitelem srovnatelným s ostatními
činiteli, které na styl komunikátu působí.
Studie je k
dispozici v následujících formátech:
KRČMOVÁ, M. Proměny zvukové stavby češtiny.
Stať obracející se k zahraničním bohemistům sleduje změny
posledních let. Nejnižší rovina jazyka, rovina
foneticko-fonologická se v krátkodobém pohledu jeví ve
spisovném jazyce jako poměrně stálá. Přehodnocuje se
sice stylová platnost některých prvků (zejména dublet
typu polévka/polívka) ale změny inventáře fonémů jsou
nepatrné: na periferii jazyka sice přibyl foném /dž/,
ale to jen dík přejatým slovům a akceptování jejich
integrace do češtiny. Naopak se v posledních letech
posílila změnou pravopisu perifernost fonému /ó/.
Mimořádně silné živelné přejímání výrazů z angličtiny přináší také nové kombinace zvuků. Do roviny zvukových realizací spisovné češtiny se promítají změny komunikačních situací posledních let, kde se i ve veřejné komunikaci pozitivně hodnotí přirozenost a bezprostřednost jednání, a příliš pečlivá výslovnost se pak může stát signálem oficióznosti, tedy signálem z pragmatického hlediska negativním. Zvuková podoba češtiny veřejné komunikace se dnes přibližuje znění komunikace neveřejné. Vzhledem k tomu, že většina zvukových masmédií má centrum v Praze, stává se normou pražská varianta výslovnosti, a to přesto, že neodpovídá úzu východní části republiky. Studie je k
dispozici v následujících formátech:
KRČMOVÁ, M. Příznakovost a její specifika v morfologii.
Stať se zabývá termínem "příznakovost", který je
většinou ve stylistice rozpracováván v souvislosti se
slovní zásobou jazyka. V morfologii je jeho specifikum v
tom, že se škála příznakovosti zužuje na příznakovost
knižní - neutrální - hovorové - nespisovné (s ev.
odlišením nářečního a regionálního). Hranice
"spisovnosti" je dána preskripcí stávající kodifikace,
při určování příznaku u dublet v rámci spisovného jazyka
se pak kříží zcela nesrovnatelná kritéria, z části
poznamenaná i interpretujícím subjektem.
Studie je k
dispozici v následujících formátech:
KRČMOVÁ, M. Stratifikace současné češtiny.
Stať určená primárně zahraničním bohemistům komentuje
vžitý model stratifikace českého národního jazyka.
Upozorňuje na to, že model není tak jednoduchý, jak by
se při rychlém pohledu mohlo zdát. Nesporné je postavení
krajních pólů modelu, jazyka spisovného na jedné a
dialektu na druhé straně. Problémem je však začlenění
ostatních útvarů (variet) národního jazyka, strukturních
i nestrukturních, zejména obecné češtiny a eventuálně i
běžné mluvy, postavení (a i sama existence)
interdialektů, a také chápání hranice mezi češtinou
spisovnou a tím, čemu se říká "čeština hovorová". Navíc
se pod stejným označením nemusejí skrývat totožné pojmy
a není úplná shoda ve vymezení okruhů komunikace, pro
něž se ten který útvar pokládá za dominantní. Rozdíly v
pojetí pak vyplývají jak z míry zobecnění, pro niž se
autor rozhoduje, tak z cíle, který svým modelem sleduje,
a konečně i ze stavu poznání toho, jak fungovaly
jednotlivé útvary v minulých desetiletích a jak se
jejich postavení mění v současnosti. Model stratifikace
českého národního jazyka, který byl vytvořen, je totiž -
jako každý model - jen zobrazením určitého reálného
stavu fungování jazyka, který se v konkrétních
komunikačních situacích může jevit jinak. V posledních
letech dochází právě na tomto poli ke značným změnám;
lingvistika je sleduje, k zobecnění však těžko dochází,
protože pochopitelně schází jistý odstup od materiálové
báze studia.
Studie je k dispozici v následujících
formátech:
KRČMOVÁ, M. Stylistika, stylizace a spisovnost. Stylistická teorie se obvykle problému spisovnosti
vyhýbá. Důvodem může být to, že sama otázka spisovnosti není pro daný
jazyk a jeho lingvistický popis prioritní (tak např. v anglické
stylistice), nebo to, že se mlčky předpokládá zaměření stylistiky na
texty veřejné komunikace, v nichž se vědomá volba výrazových prostředků
děje v rámci spisovného jazyka a vše, co jeho rámec překračuje, je
chybou (ve věcných textech) nebo aktualizací výrazu, tedy záměrným
vytvářením specifické stylové hodnoty (v textech uměleckých); tento
pohled stojí i u základů funkční stylistiky, na niž navazujeme dodnes. V
didaktické aplikaci oboru je takové omezení samozřejmostí, protože škola
učí užívat spisovného jazyka ve všech typech veřejné komunikace, které
jsou žákům přiměřené. Soukromé komunikaci, kde není spisovný projev
očekáván, škola neučí a doufejme nikdy učit nebude.
Stylistika jako věda není oborem preskriptivním, ale je založena na analýze stavu užívání jazyka v nejrůznějších textech jistého období a následném zobecnění zjištěných faktů. V dnešní jazykové situaci je nepochybné, že zúžení jazykového základu pro stylizaci jen na spisovný jazyk a odmítání nebo specifické hodnocení všeho, co jej přesahuje, není reálné. Je tomu tak jak pro uvolnění hranic spisovnosti ve všech jazykových rovinách, tak pro stále širší okruh textů, kterými se obor zabývá. Omezení na spisovný jazyk by mohlo vyhovovat pouze pro veřejné texty věcné, a to ještě jen pro ty primárně psané a současně takové, kde je norma stylizace stabilní (texty administrativní nebo odborné), nevyhovuje však pro ostatní oblasti lidské jazykové komunikace, především pro texty mluvené a texty soukromé povahy, kde není spisovnost předpokládána a kde je čistě spisovný projev sice možný, ale krajně nepravděpodobný. Jedině přijmeme-li ve stylistice jako jazykový materiál pro stylizaci celý národní jazyk, a to nejen hotové prostředky, ale i potence jazyka, můžeme styl textů studovat a popisovat. Spisovnost v opozici k nespisovnosti je pak jen jedním typem polárně chápaných příznaků, s nimiž obor pracuje. Studie je k dispozici v následujících
formátech:
KRČMOVÁ, M. Tvaroslovné inovace v češtině posledních let. Stať obracející se k zahraničním bohemistům ukazuje,
jak se postupně překonává rozdíl mezi tvaroslovnou normou textů veřejné
komunikace a kodifikací českého spisovného jazyka. Vývoj po r. 1990 je
možno z hlediska kodifikace tvarosloví charakterizovat jako další odklon
od archaičnosti a otevření pole spisovného jazyka hovorovým prvkům.
Tento proces se promítá do proměn stylových charakteristik
morfologických prostředků, neboť knižnost nebo hovorovost tvaru je
současně i limitujícím faktorem při jeho začleňování do textů. Je
typické, že dnes již nejde o rozhodování o spisovnosti nebo
nespisovnosti jednotlivého tvaru, ale o jeho funkční hodnocení a rámci
širokého kontextu současné češtiny. Tak se v posledních letech sice
nemění základní princip české flexe, ale změnil se odborný rámec
hodnocení jejích inovací.
Úzus a z něj vyrůstající norma veřejné komunikace však současně ukazuje, že rozpětí hovorové - neutrální - knižní je pro některé uživatele v tvarosloví příliš široké, takže se občas setkáme jak s hyperkorektností, tak se snahou uplatňovat starší, knižní tvary i tam, kde by byla hovorovost na místě, tak s hovorovostí v textech, kde se předpokládá vybraná spisovnost až knižnost. Vývoj posledních let přinesl v oblasti morfologie i jeden zcela nový problém - totiž adaptaci množství z angličtiny nově přejímaných slov na morfologický systém češtiny. Soustřeďuje se do okruhu deklinace substantiv. Zapojení do českého textu u nově přejatých slov se děje u apelativ často s mezistupněm v komunikaci zájmové a neveřejné a je ve shodě s tradicí, tj. výraz se přičleňuje k rodu a typu podle zakončení; vzhledem k znění v původním jazyce, angličtině, tak přibývá maskulin - briefing, writter, slide, tag. Česká flexe s poměrně živou alternací může přinášet problémy v psané podobě a to by mohlo být i podnětem k rychlé adaptaci psaní nového slova. Studie je k dispozici v následujících
formátech:
KRČMOVÁ, M. Stylistické aspekty výstavby textu. KRČMOVÁ, M. Slohová charakteristika prostředků lexikálních. KRČMOVÁ, M.Deklarování estetické funkce jako konstituující faktor projevu. Styl umělecké literatury. KŘÍSTEK, M. Deminutiva z hlediska současných českých prací o stylistice.
Příspěvek
se věnuje deminutivům jako specifické skupině výrazových prostředků a
jejich stylové charakteristice v moderních pracích o české stylistice
(včetně oblastí komunikace, v nichž se vyskytují). Pozornost je věnována
třem základním aspektům, které se u pasáží věnovaných deminutivům
v jednotlivých stylistických pracích objevují: způsobům tvoření
deminutiv, jejich stylovým charakteristikám a jejich užívání v
jednotlivých stylových oblastech – tedy především tomu, jak se
k deminutivům stavějí příslušné stylové normy.
Studie je k dispozici v následujících
formátech:
KŘÍSTEK, M. Opozice spisovnost x nespisovnost v moderních pracích o české stylistice. Příspěvek
se věnuje prezentaci opozice spisovnost x nespisovnost v moderních
pracích o české stylistice; všímá si především toho, zda a v jakém
rozsahu byla stylistika chápána jako disciplína zabývající se spisovnými
texty, nebo jako disciplína věnující se všem typům textů, tzn. i těm,
v nichž se objevují (v různé míře) nespisovné prvky.
Studie je k dispozici v následujících
formátech:
MALÁ, J. Stilistische Funktionen der Phraseologismen in publizistischen Textsorten. Příspěvek je zaměřen na tři oblasti: frazeologizmy a jejich klasifikaci, stylistické funkce a konotace frazeologizmů a textové druhy v současných printmédiích. Na příkladě textového druhu „Titelgeschichte“ (titulní story) z magazínu DER SPIEGEL se snaží postihnout stylistické a textové funkce obrazných frazémů (idiomů). Studie je k dispozici v následujících
formátech:
MALÁ, J. Stilistische Funktionen der Phraseologismen in publizistischen Texsorten 2. J. MALÁ: Phraseologismen als Stilmittel. Článek se zabývá frazeologizmy jako obraznými, názornými a expresivními stylistickými prostředky. Upozorňuje na nejednostnost v klasifikaci frazeologizmů a na rozdílnost jednotlivých frazeologizmů jako stylistických prostředků. Závěrem jsou uvedeny příklady z filmové recenze, kde jsou využívány tyto stylistické prostředky ke zvýšení expresivity a emocionality. Studie je k dispozici v následujících
formátech:
MIKULOVÁ, A. Diskurs- und Metaphernproblematik. Vymezení značně širokého termínu diskurs je
východiskem pro sémanticko-stylistickou analýzu
publicistických textů zveřejněných na Internetu.
Článek dále rozebírá dichotomii literární texty
versus texty věcné a krátce pojednává o textech
publicistických, jež jsou chápány jako
podskupina věcných textů. Dalšími teoretickými
body je rámcové stanovení termínu persvaze a
metafory, přičemž definice metafory vychází z
angloamerické tradice kognitivní lingvistiky a
zájem autorky se soustřeďuje na konceptuální a
kreativní funkci metafory. Studie je k dispozici v následujících
formátech:
MIKULOVÁ, A. Expressivität in Sachtexten. Článek analyzuje expresivní prostředky ve
věcných textech. Nejprve se v něm teoreticky
pojednává o podstatě věcných textů, přičemž je
kladen důraz na jejich funkci. Autorka vychází z
modelu jazykových funkcí Karla Bühlera a zabývá
se problematikou funkce jazyka v textech, jež
tvoří korpus vlastního materiálového výzkumu.
Východiskem podrobné analýzy jednotlivých
dokladů je pokus, vytyčit pojem expresivity v
jazyce na základě psychologických momentů a s
ohledem na kódování afektů v jazyce, resp.
jejich dekódování adresátem zkoumaných textů. Studie je k dispozici v následujících
formátech:
ZEMAN, J. Die deutsche Wortstellung. ZEMAN, J. Satzrahmen, Satzbaupläne und deutsche Wortstellung. Článek se zabývá souvislostmi mezi větnými vzorci a slovosledem při utváření německých vět v konkrétním aktu mluvené i psané komunikace. Je ukázáno, že větný rámec nepůsobí při komunikaci žádné potíže. Naproti tomu se při tlumočení a výuce němčiny pro cizince jeví jako značný problém. Studie je k dispozici v následujících
formátech:
ZEMAN, J.: Von der Wiege bis zur Bahre. Einige Bemerkungen zu temporalen Adverbialia. Úvodem je zmíněna klasifikace příslovečných určení času v nejdůležitějších německých gramatikách. Následuje popis formální syntaktické a významové výstavby časových výrazů především na dokladech z časopisů "Der Spiegel" a "Stern". Ukazuje se, že tyto výrazy jsou jednak, pokud jde o přesné chápání "časového bodu" a "časového rozpětí", často odkázány na mimojazykové "vědění o světě", jednak ovšem také "nouzově" přejímají představy z oblasti "cesta" příslovečných určení směru (direkcionalií). Studie je k dispozici v následujících
formátech:
|
Stylistický web: Grant GA
ČR „Kontrastivní studium věcných textů“ číslo
405/02/0349
Kontakt: stylistika@phil.muni.cz
