Page 75 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)
P. 75
ARCHAICKÁ TIBETSKÁ LITERATURA
líčením, které je v mnohých směrech v souladu s předchozím vyprávěním o původu
tibetských císařů, a také zmíněného tunchuangského textu i skalního nápisu; zaměřu-
je se však na původ Tibeťanů, ne tibetského císaře. Pochází pravděpodobně z lidového
prostředí a je poukazem k tomu, jak prvky z archaické oficiální literaratury (v tomto
případě genealogický mýtus o původu prvního císaře) přežívají v ústní tradici a lidovém
prostředí.
Jinou narativní tradicí, která zde byla zahrnutá pod vágní výraz mýtus, jsou vyprávění
o původu rituálu. Ve starém Tibetu tvořila evidentně důležitou součást rituálu, který bez
ní nedával mnoho smyslu. Z tungchuangských dokumentů lze za takový žánr považovat
texty výše představené jako Mýtus o koni a jaku (ITJ 0731), Úpadek šťastného věku (ITJ
0733) a Věky úpadku (ITJ 0734).
V této části budou představená dvě vyprávění, která se dochovala v textech tradice
bönu. Ta podle dnešních znalostí přejala většinu ústředních konceptů buddhismu, utvá-
řela se pravděpodobně v 10.–11. století, a je nazývaná „věčný bön“ (g.yung drung bon).
V níže představených vyprávěních buddhistické představy nehrají žádnou roli a přes-
tože se v nich objevují reference o bönu, ty se zdají být v jiném významu než v rámci
zmíněné monastické tradice. Jejich různočtení a časté anomálie v ortografii odkazují
k ústní tradici jako jejich primárnímu nositeli.
Mýtus o původu tibetského císaře
Tato podkapitola představí nejpodrobnější dochované podání mýtu o původu prv-
ního tibetského císaře tak, jak se objevuje v buddhistické kronice Rozsáhlý původ Učení
v Indii a Tibetu sestavený učeným Deu (Mkhas pa lde’u mdzad pa’i rgya bod kyi chos ’by-
ung rgyas pa), pocházející pravděpodobně ze 13. století (Mkhas pa lde’u 1987). Tato raná
buddhistická kronika obsahuje parafrázi podrobnějších a především starších textů, které
pravděpodobně pocházejí z doby konce císařského období (tj. 9. století).
V úvodu k této pasáži kroniky se konstatuje, že čerpá ze souboru pěti textů, které
obsahovaly daleko podrobnější oficiální zápisy týkající se tibetských císařů. Ty jsou zmi-
ňované i v jiných starších kronikách pod souhrnným jménem Tibetské záznamy (Bod kyi
yig tshang). Obsahovaly v první části pojednání o nebeské genealogii císaře sestoupivší-
74
