Page 80 - Archaická tibetská literatura (7.–10. století)

Mytická vyprávění
Prvními z nich jsou čha (phyva). Tyto bytosti zmiňují i mnohé texty z Tun-chuangu,
nicméně bez větších detailů. Výraz čha, zapisovaný jen s drobnou změnou (bez wa zur
jako phya) dodnes figuruje v autochtonních tibetských rituálech, často překrytý buddhi-
stickými koncepty. Jsou to zejména rituály přivolávání čha a jang (tib. phya g.yang ’gug).
V těchto rituálech tvoří čha pár s jang, a tak je tomu již v několika věšteckých manuálech
nalezených v Tun-chuangu. Čha je zřetelně spojované s lidmi a jang zejména se zvířa-
ty. Tyto dodnes důležité koncepty lidového náboženství by se daly zhruba přeložit jako
„dobrý osud“ (phya) a „hojnost“ (g.yang). I dnes se v tibetštině používá výraz pro věštce,
který zní doslova „znalec čha“ (phya mkhan).

Obr. 15: Ňän na kresbě z textu Bönri karčhag (G.yung drung phun tshogs)
Bytosti druhu čha, které pravděpodobně souvisí s tímto konceptem „dobrého osudu“,
stojí za stvořením celého světa. Nicméně v jisté fázi níže přeloženého líčení se náhle ob-
jevují jiné nebeské bytosti nazývané mu (rmu/dmu).
Výraz mu zůstává záhadným. V dialektu oblasti Gjalrongu (Rgyal mo tsha ba rong)
se tak dnes nazývá nebe. Podle některých pramenů jsou mu i jedním ze čtyř prvotních

79