"penes nobilem Vlricum de Rozemberg". Rožmberští klienti v síti Zikmundovy strany

Autoři

REITINGER Lukáš

Rok publikování 2018
Druh Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj Husitský Tábor
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Klíčová slova clients of the Lord of Rozmberk; Oldřich of Rozmberg; Sigismund of Luxembourg; Hussite wars
Popis Studie pojedná o klientech Oldřicha z Rožmberka, kteří přišli do kontaktu s králem a posléze císařem Zikmundem Lucemburským, a zaujali určitou pozici v rámci sítě jeho přívrženců. Konkrétně se jedná o Matěje Višni z Větřní a jeho bratra Mikuláše Višni z Větřní, Mrakeše z Radimovic, Mikuláše z Krchleb, Petra Maksanta, Chvala ze Chmelné, Jana ze Srlína, Václava ze Soběnova, Jana z Kozího, Maternu z Ronova a Zdeňka z Rožmitálu. Někteří z těchto klientů se pohybovali na rozhraní nižší šlechty a měšťanstva. Předkládaná práce analyzuje často podobné důvody, které je vedli k tomu, že vstoupil v časech husitských válek do rožmberských služeb. U Mikuláše z Krchleb, Chvala ze Chmelné a Materny z Ronova byl tento krok motivován faktem, že jejich původní majetek, či případně působiště bylo dobyto husity a oni se stáhli do bezpečí rožmberských hradů, kde našli nové uplatnění. Specifické okolnosti doprovázely i kroky, které vedly k vystoupení z rožmberských služeb jako v případě Mrakeše z Radimovic a Zdeňka z Rožmitálu. V případě Martínka z Bavorova studie poukazuje na fakt, že spíše než rožmberským klientem byl zprostředkovatelem mezi jihočeským magnátem a Zikmundem, k němuž jej pojil bližší vztah. Nejklíčovějším Oldřichovým klientem byl během husitských válek bezesporu Matěj Višně z Větřní, který například zajišťoval i kontakty svého pána s rakouským prostředím. Klienti se často ujímali poselstev k panovníkovi či jindy Oldřicha z Rožmberka na Zikmundův dvůr doprovázeli. Těchto cest hojně využívali k zisku královských listin a výsad (přiznání majetku, nobilitace, udělení či polepšení erbu), přičemž často jako relátor listiny či přímluvce vystupuje sám Oldřich z Rožmberka. Zvláštním fenoménem, jemuž je ve studii věnována pozornost, jsou škody, které rožmberští klienti utrpěli během husitských válek. Další otázkou je, zda se jim opravdu podařilo ujmout majetků, které jim král přiznal. Mnohdy se jeví, že se jednalo jen o donace nominální, jejichž právní relevance byla často zamítnuta záhy po otevření dvorského soudu v letech 1436-1437 a to i za asistence samotného Zikmunda. Tyto Lucemburkovy kroky ostatně mohly být i ovlivněny jeho tehdejším velmi napjatým vztahem s Oldřichem z Rožmberka. Zvláštní pozornost je závěrem práce věnována i údajnému rožmberskému agentu na Táboře Pešovi ze Sedlčan.
Související projekty: