Město jako domov a znázornění jeho vlivu na formování národní identity v současné ukrajinské literatuře
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Slavica litteraria |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://hdl.handle.net/11222.digilib/143364 |
| Doi | https://doi.org/10.5817/SL2020-2-7 |
| Klíčová slova | Ukrainian literature; contemporary literature; the city; national literature; national identity |
| Popis | Začátek 21. století je poznamenaný postmodernou a vnáší do ukrajinské literatury nová témata a žánry, projevuje se dříve zakázanou hravostí a pestrostí jak postav a námětů, tak i lexikálním obohacením textů. Jinak je tomu však po první dekádě 21. století. Hlavní hrdinové současných románů, jejichž autoři zpracovávají historická traumata, se proměnili, vzhlíží k minulosti pro přehodnocení a pochopení tohoto světa, ale možná ještě nepřestali ve svém hledání a potřebují projít další cestu sebepoznání, aby se zastavili a zcela určili svoji identitu. Často nevzhlížejí k místu narození, které pro mnohé z nich znamenal SSSR, ale k místu stávajícího bydliště – k městu, které jako živý organismus ovlivňuje utváření nového občana. Pro tuto práci vybíráme romány V. Ameliny Dům pro Doma (2017) a J. Kozlenka Tanger (2017), jejichž odlišnosti a podobnosti ilustrují některé stereotypy obyvatel Lvova a Oděsy. |
| Související projekty: |