Proměna rétoriky po Ciceronovi: tradice a inovace
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Tradiční obraz římského řečnictví po smrti Cicerona je obrazem temného donášení, upadající nauky a obsahově vyprázdněných proslovů, které ztratily svou základní vlastnost, schopnost přesvědčit. S jistou mírou nadsázky lze říci, že tento obraz ovlivnil literární obraz nastupujícího principátu obecně, a to přestože reálně došlo ke kulturnímu rozmachu, a tím ovlivnil také moderní pohled na kulturu principátu. Opravdu se římská rétorika s nástupem principátu propadla na své dno a strhla s sebou kulturu jako celek? Nebo se jedná o postupnou změnu směrem k estetizaci rétoriky, kterou zejména tradiční senátorské kruhy přijímaly spíše rezervovaně a jejímž odsouzením zástupně vyjadřovaly svou politickou bezmoc? Jak v této souvislosti vysvětlit hojné projevy rétorizace, které pronikly do ostatních žánrů, a to dokonce i do žánru, který byl na samém vrcholu antické žánrové hierarchie, do eposu? Význam, který rétorika získala jako nauka v systému vzdělávání v podobě oficiální císařské podpory (zřízením pozice státního učitele řečnictví), ukazuje rétoriku nikoli jako úpadkovou nauku, ale nauku, která se stala základem vzdělání obecně, a naplnila tak v určitém směru Ciceronovy ideály. |
| Související projekty: |