Tradice a každodennost: Sociologický a antropologický výzkum náboženské praxe (TRAKAP)

Tradice jako nominální kategorie je úzce spojena s počátky sociologie jako vědní disciplíny, jíž sloužila ke kontrastnímu vymezení vůči společnosti moderní. Náhled na tradici jako opozitum k modernosti ovšem vzal za své v kontextu postkoloniální reflexe v sociologii, antropologii a kulturálních studiích a současný zájem o tradici navazuje na Shillsovo (1981) rozpoznání skutečnosti, že společenské instituce, sdílené symboly, kulturní artefakty, normy, postoje a identity spoluformující naše životní způsoby a jednání jsou mezigeneračně předávány, a že si zachovávají jistou míru identity navzdory konstantním změnám, jimiž prochází. Náš výzkum v této souvislosti akcentuje další podstatný rys takto předávaného proměnlivého materiálu kultury, jímž je jeho role kulturního zdroje, využívaného k sociální mobilizaci a vyjednávání rozličných zájmů napříč kolektivy, pro něž představují sdílené dědictví (viz Saberwal & Varma 2005). Přístupy zhodnocujícími metodologický potenciál studia kontroverzí jako prostředku otevírání “černých skříněk” v pozadí aktuálních společenských uspořádání (Latour 2005) v rámci projektu studujeme procesy praktického nakládání s tradovaným materiálem v kontextu řešení každodenních problémů a v kontextu vyjednávání rozmanitých společenských zájmů. Naším cílem je porozumět lépe fungování tradice s ohledem na její různé aspekty:
1. Principům jejího formování a ustavování jako zdroje k používání.
2. Principům proměn tradice v procesu jejího používání jako kulturního zdroje.
3. Principům zhodnocování tradice v kontextu řešení každodenních problémů a v rámci adaptace na měnící se životní podmínky.
4. Principům zhodnocování a vyjednávání tradice v kontextu definování a prosazování vzájemně konfliktních zájmů.

Publikace

Počet publikací: 5


Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.