Akademický mistr v paddleboardingu ukazuje, že studium lze skloubit se zaměstnáním i sportem

Petr Janáček své studium na Masarykově univerzitě započal na fakultě sportovních studií, kde získal magisterský titul. Jako veslař zamířil po promoci na pozici profesionálního trenéra a působil nejprve v brněnském ČVK a poté v pražské Slavii. Ovšem po několika letech se rozhodl pro změnu a začal se věnovat studiu jazyka. „Cítil jsem, že osobnostně stagnuji. Odjel jsem zpátky do Brna, šel na rok na jazykovou školu a tohle úsilí zakončil ziskem certifikátu CAE.“ Cambridgeská zkouška se pro něj stala vstupenkou do školství, kde zakotvil jako učitel angličtiny a tělocviku na jedné z brněnských základních škol. I přesto, že Petrovi nově nabyté osvědčení otevřelo kariérní dráhu ve školství, pociťoval potřebu dále se v jazyku zdokonalovat. Po roce učitelské praxe nakonec podal přihlášku na filozofickou fakultu. Začal prezenčně studovat obor Anglický jazyk a literatura, a to bez ohledu na fakt, že nadále vyučoval.

„Prakticky to probíhalo tak, že jsem byl v práci od půl osmé do dvou nebo tří odpoledne a rozvrh jsem si sestavil tak, abych měl povinné předměty na fakultě vždy v odpoledním čase. Občas jsem měl i nějaké volné okénko, když jsem učil třeba až od 10 hodin, a to jsem pak stíhal i ranní seminář. Bylo to náročné, ale dalo se to zvládat,“ popisuje svůj program Petr, který souběh studia se zaměstnáním nepovažuje za nic výjimečného. Po dvou letech v takovémto režimu se nicméně rozhodl pro další změnu a v práci podal výpověď. Díky probíhajícímu prezenčnímu studiu měl nárok na studentské vízum a s ním vycestoval do Spojených států, kde se živil jako plavčík a instruktor plavání. „Tuto možnost vřele doporučuji každému,“ říká a kvituje, jaké možnosti mobility dnešní studium na vysoké škole nabízí. Ve Státech si Petr vydělal tolik, aby po návratu do Brna mohl koupit auto a začít se živit jako taxikář. I přesto, že je s taxikařením spokojen a díky jeho flexibilitě se mu dobře kombinuje se studiem, začíná se opět poohlížet po něčem jiném. Povolání, které ho díky příhodám, jež zde zažívá, baví, totiž kvůli covidu trpí úbytkem zákazníků a „doba mu tak příliš nepřeje.“

Pandemie koronaviru, která na jedné straně Petrovi zkomplikovala život, mu však i díky jarnímu přerušení prezenční výuky otevřela staronové dveře: mohl se opět více začít věnovat sportu, na který v posledních letech neměl tolik času. S nástupem teplejšího počasí tak začal mimo jiné chodit i na Brněnskou přehradu a jezdit tam na paddleboardu. A protože ho tato odnož kanoistiky opravdu baví a k vodním sportům měl vždy blízko, přihlásil se na akademické mistrovství ČR v této disciplíně. Účast „na zkoušku“ proměnil v zisk mistrovského titulu!

K možnosti věnovat se během vysokoškolského studia sportu, a to i na vrcholové úrovni, dodává, že v současnosti jsou pro to podmínky mnohem lepší než dříve. „Při svých studiích na fakultě sportovních studií jsem závodně vesloval. Bohužel, v té době ještě nebyla stipendia na podporu akademických sportovců, ale pouze resortní centra, kam se dostali jen ti nejlepší. Pokud tedy chtěl člověk při studiu sportovat, musel zároveň řešit finance, a to ho významným způsobem brzdilo. Dnes jsou tady ale nové programy na podporu sportovců-akademiků, což je velký posun vpřed,“ komentuje aktuální situaci Petr. V rámci těchto okolností tak podle něj mohou o studiu na filozofické fakultě uvažovat i ti, jejichž ambice jsou spojeny spíše s výkonnostním a profesionálním sportem než s budoucí vědeckou kariérou.

U samotného studia pak Petr, který v tomto v sobě nezapře sportovce a trenéra, oceňuje, že „dává rámec v tom, co musíte dělat, abyste se posunuli vpřed, přičemž je zde jasná motivace.“ Další pozitivum spatřuje v možnosti zapisovat si předměty napříč obory i fakultami, ale zdaleka nejvýše hodnotí pestrou nabídku studentských mobilit. Právě pobyt ve Spojených státech Petra nasměroval k nynějším úspěchům. „Každému studentovi pobyt v zahraničí opravdu doporučuji!“ uzavírá Petr.