Vzpomínka Martina Schacherla
Martin Schacherl z Katedry slovanských jazyků a literatur Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích popisuje svá setkání s prof. Milanem Jelínkem.
zjistit víc
Letos v červnu uplynulo sto let od narození prof. Milana Jelínka, jedné z výrazných osobností moderní české bohemistiky. Jeho život je velmi úzce spojen s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity: vystudoval zde češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu a v první polovině 60. let 20. století byl mimo jiné jejím děkanem. Výročí připomíná Michal Křístek z Ústavu českého jazyka FF MU.
Ke své budoucí profesi, v jejímž rámci se Milan Jelínek zabýval mimo jiné jazykovou kulturou, zvláště pak puristickými tendencemi v moderní češtině, byl výborně připraven už od mládí. V Brně, tedy v jeho rodišti, jež výrazně utvářelo i jeho odborný profil, se ještě v období mezi dvěma světovými válkami výrazně prolínaly české a německé vlivy, a právě česko-německý bilingvismus, s nímž se Jelínek už od dětství setkával v rodině, ovlivnil i jeho budoucí odborné směřování; další jazyky si postupně osvojoval během studií.
Je důležité připomenout, že ještě v tomto období se v češtině výrazně projevovaly puristické tendence, což se týkalo i běžné praxe výuky na školách – průkopnický sborník členů Pražského lingvistického kroužku Spisovná čeština a jazyková kultura, s nímž se v době svých studií na gymnáziu setkal, mu ukázal, že existují také jiné přístupy k jazyku, což později ovlivnilo i jeho odborný zájem o problematiku kultury jazyka. Podle pozdějších vzpomínek mu jeden z profesorů často vytýkal různé germanismy, na což si Milan Jelínek postěžoval svému strýci, který byl sice profesí matematik, ale měl i širší zájmy, a právě ten mu půjčil sborník Spisovná čeština a jazyková kultura, aby jej odnesl zmíněnému profesorovi. Reakce prý byla nečekaně pozitivní – když mu profesor po čase sborník vracel, vyjádřil se ve smyslu „a víš, že vlastně můžeš mít pravdu?“
Po ukončení gymnaziálních studií v roce 1942 byl Jelínek vzhledem k uzavřeným českým vysokým školám, podobně jako mnoho jiných příslušníků stejné generace, totálně nasazen (konkrétně v továrně v rakouském Wiener Neudorfu). Aktivně se zapojil do činnosti v protinacistickém odboji, byl zatčen gestapem a uvězněn, ke konci války se mu však podařilo uniknout a vrátit se domů. Ihned na podzim 1945 zahájil vysokoškolská studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, na níž vystudoval češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu; jeho učiteli byli například A. Kellner, J. Kurz, Fr. Trávníček nebo F. Wollman. Po absolutoriu působil v letech 1948–1949 jako středoškolský profesor na gymnáziu v Holešově, poté se vrátil do Brna.
Martin Schacherl z Katedry slovanských jazyků a literatur Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích popisuje svá setkání s prof. Milanem Jelínkem.
zjistit víc
Období od návratu do Brna zhruba do konce 60. let 20. století bylo pro Milana Jelínka velice dynamické: v roce 1950 získal titul PhDr. za práci Slohotvorné prostředky Rudolfa Těsnohlídka v románech z brněnského prostředí, v roce 1958 hodnost CSc. za kandidátskou disertaci Výběr syntaktických prostředků v obrozenské odborné literatuře, roku 1960 se na brněnské filozofické fakultě habilitoval prací Dějová substantiva v dnešní spisovné češtině a roku 1964 byl jmenován profesorem. Už z témat zmíněných kvalifikačních prací je patrná šíře jeho odborných zájmů, a to pouze v rámci jednoho z oborů, jež vystudoval. Publikoval v domácích i zahraničních odborných periodikách, zúčastnil se průkopnické konference o stylu a stylistice konané roku 1954 v Liblicích, ke stylistice se váže i jeho první knižně vydaná práce O jazyku a stylu novin (1957). Pokud jde o periodika vydávaná brněnskou filozofickou fakultou, publikoval v nich především příspěvky z oblasti syntaxe, slovotvorby a stylistiky. Jsou to například studie Postavení slovesa v obrozenských odborných textech (1960), Složená verbální substantiva s dějovým významem (1962) nebo K teoretickým otázkám srovnávací stylistiky slovanských jazyků (1963). Tyto i jiné práce jsou nyní v digitalizované podobě volně dostupné, stejně jako vzájemně navazující bibliografické soupisy prací Milana Jelínka z různých období.
V 60. letech 20. stol. Milan Jelínek získával také zkušenosti z dlouhodobějších pobytů v zahraničí – v akademickém roce 1961/1962 v Německu (Greifswald, Ernst-Moritz-Arndt-Universität) a v akademickém roce 1965/1966 ve Francii (Paříž, Faculté des lettres et sciences humaines, Section d´études slaves en Sorbonne). Během této dekády mimo jiné v Brně zastával funkci děkana filozofické fakulty (1962–1964) a později prorektora univerzity (1966–1970). Skutečnost, že v těchto funkcích byl také výrazně veřejně činný, mu po roce 1968 způsobila problémy, jež nakonec vyústily v nucený odchod z univerzity a zákaz publikační činnosti.
Poté, co musel odejít z brněnské filozofické fakulty, mohl díky pomoci přátel od roku 1971 nastoupit jako odborný pracovník do brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, dále tam odborně pracovat a do jisté míry i přes zákaz také publikovat, často pod jmény jiných (především pod jmény Jan Balhar, Jana Jelínková a Oldřich Ševčík); například monografie Spojovací výrazy obrozenské češtiny v odborných textech (1972), opírající se o dřívější kandidátskou práci, však už vydána být nemohla. V tomto období rovněž dále promýšlel své vlastní pojetí stylistiky, navazující na tradice Pražského lingvistického kroužku a opírající se o princip výběru z množin konkurenčních výrazových prostředků. Toto pojetí uceleněji představil v práci z roku 1974 Stylistické studie II – Stylistické aspekty gramatického systému (gramatické dublety a konkurenty), která však právě vzhledem k připomenutým nepříznivým okolnostem mohla vyjít pouze jako interní tisk Ústavu pro jazyk český. V roce 1983 se Milan Jelínek poté, co odešel do penze, intenzívně věnoval také aktivitám v rámci disentu (vydávání samizdatové literatury a organizaci bytových seminářů, což bylo v té době samozřejmě spjato s rizikem konfliktů se Státní bezpečností).
Do veřejného života, k odborné i k pedagogické činnosti se prof. Jelínek naplno vrátil až po společenských změnách v listopadu 1989, opět s vysokou mírou aktivity, jak bylo pro něho ostatně typické. V letech 1990–1992 byl rektorem Masarykovy univerzity, v letech 1991–1992 zastával také funkci předsedy kolegia rektorů vysokých škol, podílel se rovněž na zrodu Slezské univerzity v Opavě (1991), na níž v dalších letech externě působil, účastnil se mnoha domácích i zahraničních konferencí, opět pod svým jménem publikoval. I ve vyšším věku si zachoval smysl pro posouzení toho, co je skutečně důležité – například na adresu svých spolubojovníků z let druhé světové války se jednou soukromě vyjádřil zhruba ve smyslu: „Já jim budu muset připomenout, že kdysi všem hrozila popravčí četa, a teď se budou hádat o to, kdo má vybírat členské příspěvky.“
Pokud jde o publikace z doby po roce 1989, představil mimo jiné upravenou verzi své koncepce stylistiky i veřejně, konkrétně jako jednu z kapitol v Příruční mluvnici češtiny (poprvé vydána r. 1995); šlo o jednu z kolektivních prací, jejichž vznik byl iniciován právě v prostředí brněnské filozofické fakulty. Problematice stylu a stylistiky se dále věnoval i v heslech zpracovaných pro Encyklopedický slovník češtiny (2002), purismem jako dalším ze svých stěžejních témat se zabýval například v rozsáhlé studii Der Purismus in der Entwicklung der tschechischen Schriftsprache im 19. und 20. Jahrhundert zveřejněné v práci Deutsch-tschechische Sprachbeziehungen (2000), zpracoval také oddíl Purismus v knize Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky (2007).
V této souvislosti je zapotřebí připomenout rovněž množství jazykových sloupků, jež v různých periodikách publikoval od začátku své odborné dráhy a pokračoval v tom vlastně po celý život – jsou to například jazyková zákampí, která v návaznosti na Fr. Trávníčka začal psát do Lidových novin už před rokem 1989 pro jejich samizdatovou podobu a publikoval je tam i v dalších letech (kdy Lidové noviny opět vycházely veřejně). Společným rysem těchto drobnějších prací je odpor vůči regulaci jazyka pomocí příkazů a zákazů, jedná se v nich hlavně o vysvětlování obecnějších souvislostí a z nich vyplývající doporučení uživatelům jazyka. Právě znalost mnoha evropských jazyků umožnila Milanu Jelínkovi kompetentně se vyjadřovat k situaci v moderní češtině – podobně jako svého času R. Jakobson ve výše připomenutém sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura mohl i prof. Jelínek názorně ukazovat, že prvky v češtině někdy odmítané jako germanismy jsou ve skutečnosti evropeismy, a že to je tedy vlastně součást širšího kulturního základu společnosti.
S tím dále také souvisí jeho teze, že lingvista má v takových případech právo popisovat, vysvětlovat a doporučovat – a dál ani krok. Na různé puristicky laděné ohlasy lidí z řad laické veřejnosti, kteří se na něho, podobně jako dříve například právě na Fr. Trávníčka, obraceli jako na autoritu v otázkách jazykové kultury, mezi kolegy často reagoval jasným a rezolutním „nic nezakážu“. Byly to nejen reminiscence na vlastní zážitky z mládí a zhuštěné vyjádření odborných postojů, jež v otázkách jazykové kultury zastával, ale i výsledek bohatých zkušeností s fungováním jazyka v reálném světě. A například právě heslo Čistota jazyka patří k heslům, jejichž autorem je prof. Jelínek, a která lze najít v práci Nový encyklopedický slovník češtiny (2017), vydané několik let po jeho smrti.
Životní dráha prof. Jelínka obsáhla více než devět dekád; za své zásluhy získal různá domácí i zahraniční ocenění, a to jak z oblasti akademické, tak mimo ni – například medaili Za věrnost 1939–1945 (1945), medaili k 50. výročí vzniku Československa (1968), dále zlatou pamětní medaili Masarykovy univerzity (1991), francouzský řád Commandeur dans l'Ordre des Palmes académiques (1992), zlatou medaili Slezské univerzity (2003) nebo čestný doktorát Slezské univerzity (2004).
Velkou část pozůstalosti prof. Jelínka převzalo Moravské zemské muzeum v Brně – jsou to nejen knihy, ale také například lístková kartotéka, výstřižky z periodik a také desítky kartonů obsahujících například deníky, část korespondence, odborné práce různého druhu, materiály k bytovým seminářům, samizdaty, diplomy, vyznamenání a podobně. Dalšímu zpracování těchto materiálů se Moravské zemské muzeum průběžně věnuje – v roce 2018 byly vydány paměti prof. Jelínka nazvané Memoáry 1942-1971: Od okupace do okupace mapující úsek mezi dvěma důležitými událostmi v jeho životě. Obecně lze dodat, že dokumenty uložené ve fondu Milana Jelínka v Moravském zemském muzeu je možno brát i jako příležitost a inspiraci pro novou generaci badatelů.
Výčet dat a faktů však sám o sobě samozřejmě není vše, zvláště v případě osobnosti tak výrazné jako prof. Jelínek – snad každý, kdo se s ním někdy setkal, si odnáší svůj pohled na něho, svůj názor a svou vzpomínku, ale i při rozmanitosti těchto pohledů a názorů něco zůstává: vzpomínka na erudovaného odborníka se širokým spektrem zájmů, aktivního účastníka různých diskusí a člověka, který stál za tím, čemu věřil. Jednu takovou vzpomínku také připojil Martin Schacherl, bohemista o několik generací mladší – potvrzuje se tím, že výrazná osobnost jako prof. Jelínek zanechá v jiných silný dojem i při krátkých setkáních.
S prof. Milanem Jelínkem jsem se setkal osobně vlastně jen dvakrát. Poprvé to bylo v akademickém roce 2002/2003, v rámci doktorského studia, u zkoušky z českého purismu. Prof. Jelínkovi v té době bylo 80 let. Odjížděl jsem z Českých Budějovic do Brna spíše ještě v noci, unavený, plný očekávání a obav z toho, co mě čeká. Dveře pracovny otevřel důstojný starý pán, který se po celé dvě hodiny, které jsem u zkoušky strávil, nepřestal usmívat. Posadili jsme se do křesel, dostal jsem čaj, sušenky, později vodu a znovu čaj. Necítil jsem se komfortně. Úslužnost pana profesora byla tak opravdová, úvodní výslech tak důkladný, otázek bylo tolik. Odborné, privátní, ze všech a do všech stran, byly jich desítky, bez hranic … jaké jsem studoval gymnázium … ke komu jsem chodil na stylistiku … chvilku se zkoušelo … je dobře, že se o to zajímáte … prof. Krčmová je zkušený školitel … proč, že jste to nečetl (?) … jak jste sem jel z těch jižních Čech … nebojte se kdykoliv přijít, už se teď známe … už nevím proč, ale nějaký čas jsme mluvili německy … až pojedu na chalupu, tak vám to pošlu, tu historickou mluvnici máte jen z Budějovic … pan profesor se zajímal o téma mojí disertační práce, já o jeho knihovnu, znovu se vařil čaj, lístkovou kartotéku ... Najednou se pan profesor prudce zvedl, podával mi moje věci, pak ruku, stále se usmíval, dveře se zabouchly. V ruce jsem držel index a dvě knihy. V uších mi rezonovala slova … určitě vám to pošlu … a měl byste si zlepšit němčinu! Polila mě horkost, jak jsem se styděl. Za necelý měsíc mi přišel balík s pěti knihami a pohledem, kde stálo … jak jsme se domluvili, zdraví M. J.
Podruhé jsem se s prof. Jelínkem setkal na přednášce Slohotvorní činitelé ve VŠ praxi: o dvojím až trojím adresátovi, kterou jsme organizovali společně s kolegou Křístkem pro Jazykovědné sdružení ČR na MU v Brně v prosinci roku 2012. Podával mi ruku, jako bychom se viděli včera. Zase se smál … pěkné, pěkné to bylo … ale v tom textu je toho přece TOLIK! Zčervenal jsem. Asi za rok mi přišel dopis, který obsahoval kartotékový lístek stylistických prací k heslu Julius Zeyer a pohled se slovy … využijte to! M. J. Že jsem byl červený od hlavy až k patě, je myslím už jasné. Třebaže jsem prof. Jelínka vlastně neznal, kdykoliv si na něho vzpomenu, stydím se a červenám. Vždy se mi vrací ten pocit, že jsem si nic z toho všeho mála mezi námi vůbec nezasloužil.
(*22. června 1923 †30. ledna 2014)
Prof. PhDr. Milan Jelínek, CSc., dr.h.c., je významný český bohemista. Zabýval se mj. jazykovou kulturou, zvláště pak puristickými tendencemi v moderní češtině. V letech 1962–1964 působil jako děkan FF MU, později, v letech 1966–1970, jako prorektor MU. Po roce 1968 byl nucen univerzitu opustit, v letech 1990–1992 však stanul v jejím čele jako rektor. Je autorem řady odborných publikací a jazykových sloupků.
Cyklus autorských čtení S knihou na kaFFe aneb Co se píše a čte na filozofické fakultě láká v období podzimu 2024 na sérii literárních večerů. Program zpestří tematická promítání a debaty, autoři představí historické romány, sbírky básní i průvodce po brněnských pivovarech.
Odborníci a odbornice z Filozofické, Přírodovědecké a Lékařské fakulty MU vytvořili soupis přibližně 120 středověkých rukopisných herbářů. Podobné historické prameny jsou inspiračním zdrojem při vývoji nových léčiv.