Communication Strategy and PR  (REPORT BY 1. 6. 2020)

1.

Humanities Week 2019 Department of German, Nordic and Dutch Studies Presentation of student activities

Norwegian funds - mobility program

Participants: students and staff of ÚGNN FF MU

Attendance list attached

Preparation and realization of this performance:

NOI_24 Exkurze 7 x 2 – 14 ESCT in IS

 

2.

http://www.severskaspolecnost.cz/zpravodaj-severske-spol/

article - in the press (August 2020)

3.

NOII_74 Reprezentace války a holokaustu v norské literatuře (Representation of war and the Holocaust in Norwegian literature)

Lecture presenting project topics Participants: students of the Faculty of Arts
Number: 24
Number of credits awarded 4 ESCT, a total of 96 credits - entered in IS MU
Humanities Week - 20. 11. 2019

As an active participants we had the opportunity to present the content of our project during the Humanities Week at the Faculty of Arts. Summary and information was presented by one of the participants (Anna) with her presentation, after which all the active participants presented their personalities and explained the reasons of interest and our expectations of the project.

(Petra Vrbová, 25. 11. 2019)

PROJEKT NORSKÝCH FONDŮ NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ

Vztahy české kultury s norskou je možno sledovat v řadě dimenzí. Na prvním místě bude asi zrcadlo překladů norských autorů do češtiny a naopak. Seznam norských  románů, povídek, ale i divadelních her nebo lyrických sbírek je v češtině unikátní a sahá od dob Henrika Ibsena až podnes. Čeští autoři nebyli zdaleka tolik překládáni do norštiny, tato asymetrie přetrvává až do současnosti.

Další norsko-českou stopou jsou osudy konkrétních lidí, kteří přišli do Norska, aby zde našli nový domov a možnost svobodného osobního rozvoje. Takovým příkladem je paní Milada Blekastadová, významná překladatelka a stavitelka mostů mezi oběma kulturami. První vlna politické emigrace se datuje po převratu v roce 1948, hlavní představitelkou je paní Anna Kvapilová, osobní přítelkyně Milady Horákové. Druhá vlna emigrace následovala o dvacet let později – po sovětské okupaci  a komunistické normalizaci. V Norsku působili naši krajané v oblasti výtvarného umění (Jan Kristofori), hudby (Jiří Hlinka), divadla (Luboš Hrůza) a literatury (Michael Konůpek), ale i v mnoha dalších oborech jako je kupříkladu veterinární lékařství.

Náš projekt mobility, který probíhá v rámci tzv. norských fondů (Norway and EEA Grants) nese název: „Aktivní občanství v historii a současnosti.“ Projekt je zaměřen na zdokumentování  úplně první emigrantské vlně, která je v Čechách zatím prakticky neznámá. Před druhou světovou válkou se prostřednictvím tzv. Nansenovy nadace dostalo do Norska přes dvě stě občanů Československa, dospělých a dětí. O koho šlo? Jejich sociální a věkové složení bylo velmi pestré – od movitých podnikatelů přes nemajetné intelektuály až po malé děti. Místem jejich původního bydliště byla Praha, Brno, Bratislava, ale také malé vesnice v pohraničí. Ve kterém období se do Norska dostali? To můžeme určit celkem přesně, bylo to v období mezi okupací Československa a okupací Norska, tedy mezi 15. březnem 1939 a 9. dubnem 1940. Jejich osudy byly skutečně rozmanité: někteří přežili válku v neutrálním Švédsku, většina byla deportována do koncentračního tábora, mnozí z nich zahynuli.

Naším záměrem bylo postavit otázku obráceně: kdo byli ti, kteří v Nansenově pomoci působili a aktivně se podíleli na záchraně Čechoslováků, jež se prakticky přes noc octli ve vlastní zemi v ohrožení života? Jaký je profil těch osobností, kteří pomáhali finančně (Nansenova nadace nevybírala od uprchlíků peníze, ale sama dávala finanční garance norskému státu) i osobní účastí a riskovali přitom vlastní život a svobodu? Jaká byla osobní motivace pomáhajících, jejich kulturní zázemí, jejich pojetí aktivního občanství a demokratické společnosti vůbec? V jaké situaci se tehdy nacházelo Norsko politicky a kulturně? Jakými nástroji si norské kulturní prostředí dodnes uchovává paměť na tuto fázi svých dějin? Která muzea, kulturní instituce a NGO dnes na tradici humanismu a aktivního občanství navazují?  A které otázky, témata, problémy dnešní Norsko řeší, o čem diskutuje a které hodnoty vyznává? Existují paralely v historickém pohledu norském a českém? A jak jsou využívány možnosti otevřeného dialogu mezi oběma zeměmi?

Tyto cíle jsou evidentně dlouhodobého charakteru, ale v rámci projektu mobility budeme zpracovávat portréty následujících osobností:

Norský architekt Odd Nansen, syn slavného polárníka a zakladatel organizace, která byla během války nacisty zakázána. On sám byl dva roky vězněn v Sachsenhausenu.

Sekretářka  Nansenovy nadace, paní Tove Filseth Krabbe Tau, pobývala v Praze opakovaně, mimo jiné i ve dnech vyhlášení protektorátu. Pro své občanské aktivity byla vyšetřována a musela odejít do švédského exilu.

Paní Sigrid Heliesen Lundová, která měla na starosti záchranu dětí, které na podzim 1939 sama doprovázela z Prahy do Oslo. Příslušníci její rodiny byli uvězněni, ona sama musela uprchnout do Švédska.

Norský básník Hans Børli nebyl přímo zapojen v Nansenově nadaci, ale využíval důvěrnou znalost prostředí u švédských hranic k převádění politických a rasových utečenců z Norska do Švédska.

Lékařka Nic Waal spolupracovala s Nansenovou nadací a podílela se na tajné  evakuaci a záchraně dětí z židovského dětského domova v Oslu, mezi nimiž byly i děti z Československa.

Absolvent Masarykovy univerzity, lékař Leo Eitinger, se dostal do Norska díky Nansenově nadaci. Dnes patří k nejznámějším osobnostem s českými kořeny, kteří našli útočiště v Norsku, mimo jiné i pro svůj výzkum dlouhodobých psychických následků přeživších obětí Holocaustu.

Dílo architekta Otto Eislera je spjato s Brnem. Do Norska se v roce 1940 dostal až po opakovaných výsleších na brněnském gestapu a věznění na Špilberku. Při pokusu o překročení hranice do Švédska byl zajat, mučen a deportován do Osvětimi. Prošel pochodem smrti, podařilo se mu přežít. Po válce se vrátil do Brna.

Edgar Brichta pocházel ze Slovenska, do Norska se dostal v devíti letech prostřednictvím Nansenovy nadace. Pobýval u několika pěstounských rodin. Po válce odešel pátrat po své rodině na Slovensko a pak se odstěhoval do Severní Ameriky, kde pracoval jako lékař.

Mnozí z uvedených osobností se navzájem znaly, mnozí se setkávali v rámci občanských aktivit i po válce. Záměrem projektu je zdokumentovat jejich osudy prostřednictvím práce v knihovně a archivu Židovského muzea v Oslo, ale také prostřednictvím přímého svědectví pamětníků, pokud je to vůbec s odstupem bezmála osmdesáti let možné. Studenti jsou přesvědčeni, že během dvoutýdenní stáže v Oslo získají unikátní příležitost dovědět se o historii a současnosti Norska podstatně více, než by jim umožnila běžná výuka na programu Norský jazyk, literatura a kultura na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Mnozí z nich plánují využít výstupy z projektu jako inspiraci pro svou budoucí překladatelskou činnost a především pro psaní diplomových prací.

Miluše Juříčková, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Aktuální informace na  http://phil.muni.cz/citizenship

You are running an old browser version. We recommend updating your browser to its latest version.