Communication Strategy and PR - Hlášení 1. 6. 2020
1.
Týden humanitních věd 2019
Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky
Prezentace studentských aktivit
Norské fondy – program mobility
Účastníci: studenti a zaměstnanci ÚGNN FF MU
Prezenční listina přiložena
Příprava a realizace tohoto vystoupení:
NOI_24 Exkurze 7 x 2 – 14 ESCT zaneseno v IS
2.
http://www.severskaspolecnost.cz/zpravodaj-severske-spol/
článek – v tisku
(srpen 2020)
3.
NOII_74 Reprezentace války a holokaustu v norské literatuře
Přednáška prezentujících témata projektu
Účastníci: studenti Filozofické fakulty
Počet: 24
Počet kreditů udělených 4 ESCT, celkem 96 kreditů – zaneseno v IS MU
Týden humanitních věd - 20. 11. 2019
Jako aktivní účastníci jsme měli možnost během Týdne humanitních věd na FF MUNI prezentovat náplň našeho projektu. Shrnutí a informace přednesla se svou prezentací jedna z účastníků (Anna), poté jsme všichni aktivní účastníci představili své osobnosti, přiblížili důvody našeho zájmu a naše očekávání od projektu.
(Petra Vrbová, 25. 11. 2019)


PROJEKT NORSKÝCH FONDŮ NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ
Vztahy české kultury s norskou je možno sledovat v řadě dimenzí. Na prvním místě bude asi zrcadlo překladů norských autorů do češtiny a naopak. Seznam norských románů, povídek, ale i divadelních her nebo lyrických sbírek je v češtině unikátní a sahá od dob Henrika Ibsena až podnes. Čeští autoři nebyli zdaleka tolik překládáni do norštiny, tato asymetrie přetrvává až do současnosti.
Další norsko-českou stopou jsou osudy konkrétních lidí, kteří přišli do Norska, aby zde našli nový domov a možnost svobodného osobního rozvoje. Takovým příkladem je paní Milada Blekastadová, významná překladatelka a stavitelka mostů mezi oběma kulturami. První vlna politické emigrace se datuje po převratu v roce 1948, hlavní představitelkou je paní Anna Kvapilová, osobní přítelkyně Milady Horákové. Druhá vlna emigrace následovala o dvacet let později – po sovětské okupaci a komunistické normalizaci. V Norsku působili naši krajané v oblasti výtvarného umění (Jan Kristofori), hudby (Jiří Hlinka), divadla (Luboš Hrůza) a literatury (Michael Konůpek), ale i v mnoha dalších oborech jako je kupříkladu veterinární lékařství.
Náš projekt mobility, který probíhá v rámci tzv. norských fondů (Norway and EEA Grants) nese název: „Aktivní občanství v historii a současnosti.“ Projekt je zaměřen na zdokumentování úplně první emigrantské vlně, která je v Čechách zatím prakticky neznámá. Před druhou světovou válkou se prostřednictvím tzv. Nansenovy nadace dostalo do Norska přes dvě stě občanů Československa, dospělých a dětí. O koho šlo? Jejich sociální a věkové složení bylo velmi pestré – od movitých podnikatelů přes nemajetné intelektuály až po malé děti. Místem jejich původního bydliště byla Praha, Brno, Bratislava, ale také malé vesnice v pohraničí. Ve kterém období se do Norska dostali? To můžeme určit celkem přesně, bylo to v období mezi okupací Československa a okupací Norska, tedy mezi 15. březnem 1939 a 9. dubnem 1940. Jejich osudy byly skutečně rozmanité: někteří přežili válku v neutrálním Švédsku, většina byla deportována do koncentračního tábora, mnozí z nich zahynuli.
Naším záměrem bylo postavit otázku obráceně: kdo byli ti, kteří v Nansenově pomoci působili a aktivně se podíleli na záchraně Čechoslováků, jež se prakticky přes noc octli ve vlastní zemi v ohrožení života? Jaký je profil těch osobností, kteří pomáhali finančně (Nansenova nadace nevybírala od uprchlíků peníze, ale sama dávala finanční garance norskému státu) i osobní účastí a riskovali přitom vlastní život a svobodu? Jaká byla osobní motivace pomáhajících, jejich kulturní zázemí, jejich pojetí aktivního občanství a demokratické společnosti vůbec? V jaké situaci se tehdy nacházelo Norsko politicky a kulturně? Jakými nástroji si norské kulturní prostředí dodnes uchovává paměť na tuto fázi svých dějin? Která muzea, kulturní instituce a NGO dnes na tradici humanismu a aktivního občanství navazují? A které otázky, témata, problémy dnešní Norsko řeší, o čem diskutuje a které hodnoty vyznává? Existují paralely v historickém pohledu norském a českém? A jak jsou využívány možnosti otevřeného dialogu mezi oběma zeměmi?
Tyto cíle jsou evidentně dlouhodobého charakteru, ale v rámci projektu mobility budeme zpracovávat portréty následujících osobností:
Norský architekt Odd Nansen, syn slavného polárníka a zakladatel organizace, která byla během války nacisty zakázána. On sám byl dva roky vězněn v Sachsenhausenu.
Sekretářka Nansenovy nadace, paní Tove Filseth Krabbe Tau, pobývala v Praze opakovaně, mimo jiné i ve dnech vyhlášení protektorátu. Pro své občanské aktivity byla vyšetřována a musela odejít do švédského exilu.
Paní Sigrid Heliesen Lundová, která měla na starosti záchranu dětí, které na podzim 1939 sama doprovázela z Prahy do Oslo. Příslušníci její rodiny byli uvězněni, ona sama musela uprchnout do Švédska.
Norský básník Hans Børli nebyl přímo zapojen v Nansenově nadaci, ale využíval důvěrnou znalost prostředí u švédských hranic k převádění politických a rasových utečenců z Norska do Švédska.
Lékařka Nic Waal spolupracovala s Nansenovou nadací a podílela se na tajné evakuaci a záchraně dětí z židovského dětského domova v Oslu, mezi nimiž byly i děti z Československa.
Absolvent Masarykovy univerzity, lékař Leo Eitinger, se dostal do Norska díky Nansenově nadaci. Dnes patří k nejznámějším osobnostem s českými kořeny, kteří našli útočiště v Norsku, mimo jiné i pro svůj výzkum dlouhodobých psychických následků přeživších obětí Holocaustu.
Dílo architekta Otto Eislera je spjato s Brnem. Do Norska se v roce 1940 dostal až po opakovaných výsleších na brněnském gestapu a věznění na Špilberku. Při pokusu o překročení hranice do Švédska byl zajat, mučen a deportován do Osvětimi. Prošel pochodem smrti, podařilo se mu přežít. Po válce se vrátil do Brna.
Edgar Brichta pocházel ze Slovenska, do Norska se dostal v devíti letech prostřednictvím Nansenovy nadace. Pobýval u několika pěstounských rodin. Po válce odešel pátrat po své rodině na Slovensko a pak se odstěhoval do Severní Ameriky, kde pracoval jako lékař.
Mnozí z uvedených osobností se navzájem znaly, mnozí se setkávali v rámci občanských aktivit i po válce. Záměrem projektu je zdokumentovat jejich osudy prostřednictvím práce v knihovně a archivu Židovského muzea v Oslo, ale také prostřednictvím přímého svědectví pamětníků, pokud je to vůbec s odstupem bezmála osmdesáti let možné. Studenti jsou přesvědčeni, že během dvoutýdenní stáže v Oslo získají unikátní příležitost dovědět se o historii a současnosti Norska podstatně více, než by jim umožnila běžná výuka na programu Norský jazyk, literatura a kultura na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Mnozí z nich plánují využít výstupy z projektu jako inspiraci pro svou budoucí překladatelskou činnost a především pro psaní diplomových prací.
Miluše Juříčková, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Aktuální informace na http://phil.muni.cz/citizenship