Otroci a otrokyně jako objekty sexuálních zločinů v římském právu a vybraných barbarských zákonících

Autoři

FRÝDEK Miroslav

Rok publikování 2014
Druh Kapitola v knize
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Přiložené soubory
Popis Římskoprávní pojetí postavení otroka jako věci, tedy jako předmětu práv, nikoli subjektu práv se projevilo i v právní úpravě sexuálních zločinů, jejichž objektem byli otroci. Římské právo ve snaze ochránit majetek vlastníka otroka přišlo s koncepcí, která důsledek sexuálního zločinu na otrokovi chápala ve třech rovinách. Jednak jako poškození věci, kdy byl pachatel povinen nahradit škodu na věci způsobenou. Dále v rámci právní konstrukce, že prostřednictvím otroka se může spáchat urážka pána, umožňovala zažalovat pachatele za urážku. Třetí prostředek ochrany pak směřoval k mravnímu zkažení otroka, který se vykonaným aktem stal mravně horším. Francké právo upravovalo v Pacts legis Salicae v titulu s názvem De adulteris ancillarum jednotlivé skutkové podstaty sexuálního spojení mezi svobodnými a otroky a mezi otroky navzájem. Pactus legis Salicae trestal jak soulož mezi otroky a svobodnými, tak i soulož mezi otrokem a otrokyní. Tresty byly především peněžité od 120 do 2200 denárů nebo dokonce i zotročení či smrt. Nejvyšší pokuta byla za soulož s otrokyní, která byla ve vlastnictví krále. Burgundský zákoník upravoval sexuální zločin spáchaný na otrokyni v titulu s názvem De corruptis mulieribus. Pokud svobodný přinutí otrokyni k pohlavnímu styku, musí jako pokutu zaplatit 12 solidů. Pokud se znásilnění dopustil otrok, tak měl být zbičován. Společným základem pro sexuální zločiny spáchané na otrocích v římském právu a uvedených barbarských zákonících je odstupňovaná kompozice.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.