Starobylá dativní enklitika mi, si, ti ve staročeské bibli 1. redakce

Autoři

KOSEK Pavel ČECH Radek NAVRÁTILOVÁ Olga

Rok publikování 2018
Druh Článek ve sborníku
Konference Vesper Slavicus. Sborník k nedožitým devadesátinám prof. Radoslava Večerky
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Klíčová slova Old Czech; enclitics; pronoun; dativ; Old Czech Bible translation
Popis Cílem tohoto příspěvku je analýza slovosledu krátkých dativních zájmen¬ných forem mi, si, ti v ve vybraných knihách nejstaršího překladu bible do češtiny, tj. Bibli olomoucké. Soustřeďuje se na ty zájmenné podoby, které měly již od praslovanského období status stálých enklitik (enklitik tantum). Ze zkoumaných tvarů je v analyzovaném textu doložen pouze dativ zájmena 1. os. sg. mi a zřídka apokopovaná podoba zájmena 2. os. sg. ť (< ti), zatímco krátká dativní forma reflexiva si doložena není. Pouze podoba mi je tedy zastoupena v dostatečném počtu na to, aby její lingvistická analýza byla adekvátní. Tato forma se vyskytuje ve všech konkurenčních slovosledných pozicích staročeských enklitik: a) postiniciální, b) kontaktní, c) mediální izolované. Ze sebraného materiálu je zřejmé, že postiniciální pozice má status pozice základní a že pozice kontaktní je její příznakovou variantou motivovanou především prozodickými faktory (enklitikon se vyhýbá pozici po pauze), stylistickými faktory a faktory pragmatické povahy. Jistou roli hraje také vliv latinské předlohy – většina jiných než postiniciálních pozic „mi“ odpovídá pozici latinského „mihi“, popř. „me“.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.