Přírodovědec, zakladatel genetiky a objevitel základních zákonů dědičnosti Gregor Johann Mendel a s ním i jeho spolubratří: básník František Matouš Klácel, literát František Tomáš Bratránek, skladatel Pavel Křížkovský nebo novinář Tomáš Eduard Šilinger. Myšlenkový a umělecký odkaz těchto osobností přibližuje výstava, kterou připravily Lenka Lee a Hana Řehulková, odborné asistentky ze Semináře estetiky FF MU.

Jejich prezentace je výsledkem děkanského grantu, díky němuž badatelky prozkoumaly mnohostranný odkaz současníků J. G. Mendela z hlediska estetiky a teorie umění. „Výstavu jsme rozdělily do čtyř okruhů: role augustiniánů v národně-emancipačních snahách a v této souvislosti i jejich názory sociálně-politické, jejich spoluúčast na kulturním životě Brna, původní umělecká tvorba a teoretická reflexe v oblasti estetiky. Stručný výklad k těmto oblastem doplňuje obrazový materiál získaný z písemných dokumentů, osobních spisů a korespondence mnichů,“ upřesnila Lenka Lee.

Texty, s nimiž autorky výstavy pracovaly, byly psány v češtině a němčině. Spolu se spisy a korespondencí se jednalo například o administrativní listiny, diplomy, vysvědčení, ale také deníkové záznamy, dokonce i kresby nebo různé slovní hříčky a básničky. „Velkolepé překvapení jsme neobjevily, ale nejednou jsme našly zajímavé detaily, například Jurkovičův podpis na poděkování, kresbičky opata Nappa na okraji poznámek či básně k narozeninám,“ dodala Řehulková.

Brněnský augustiniánský klášter zažíval pod vedením opata Cyrila Nappa velký rozkvět. Po jeho smrti se stal opatem právě Mendel. Zajímavostí je, že před svým odjezdem do Ameriky pro jeho zvolení hlasoval také František Matouš Klácel, knihovník klášterní knihovny na Starém Brně a od roku 1835 profesor filozofie na biskupském filozofickém ústavu. „Klácel Mendelovi předal péči o klášterní zahradu, ve které prováděl své slavné pokusy s hrachem a jestřábníkem. Bez nadsázky lze říct, že světové osobnosti Brna se svého času setkávaly na jedné chodbě. Ačkoliv se Mendelovo přírodovědné zkoumání stalo symbolem starobrněnských augustiniánů, bylo vědecké zaměření mnoha jeho spolubratří orientováno spíše na humanitní vědy a umění,“ upřesnila Řehulková a podotkla, že se jedná o neuvěřitelnou koncentraci nesmírně zajímavých a talentovaných osobností v jednom čase na jednom místě. „Mendel byl dlouho pozapomenutý a nedoceněný. Nebyl přitom osamoceným géniem, ale osobností rozvíjející se v nesmírně inspirativním prostředí dávajícím příležitost pěstovat mnoho různých talentů. Ačkoliv Mendelovi spolubratří možná nezaložili samostatný vědní obor, jejich přínos a odhodlání byly neméně pozoruhodné. Jde o obdivuhodný odkaz, který by neměl být zapomenut,“ zdůraznila Řehulková.

A nakolik je na výstavě zastoupena Mendelova osobnost a nakolik Mendelovi spříznění spolubratří? „Mendel se přirozeně účastnil všech aspektů života v klášteře, ale zaměřoval se především na badatelskou práci a vyučování. Až opatský úřad jej přiměl věnovat více pozornosti roli kláštera ve veřejném životě města. To se odráželo například na jeho vztahu s Klácelem, ke kterému již Mendel coby opat nemohl být tak benevolentní jako za časů tolerantního opata Nappa, kdy byli spolubratry. Výstava však sleduje primárně hledisko estetiky, které je dostatečně bohaté a není potřeba jej hájit Mendelovým géniem. Je zde ojedinělá, dosud nevydaná Klácelova Ladověda, Bratránkovy studie estetické a literárně-teoretické, Křížkovského dílo v oblasti církevní hudby a mnoho dalších příspěvků Mendelových současníků. Mendel sám však v oblasti estetiky činný nebyl,“ upřesnila Řehulková.

Gregor Johann Mendel zemřel v roce 1884. Rekviem na jeho zádušní mši dirigoval tehdy třicetiletý Leoš Janáček, který v době svého brněnského studia pobýval v klášteře pod patronátem skladatele Pavla Křížkovského.