The marking the end of direct speech in Late Latin
| Název česky | Označování konce přímé řeči v pozdní latině |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Graeco-Latina Brunensia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Marking the end of direct speech in Late Latin |
| Doi | http://dx.doi.org/10.5817/GLB2016-2-13 |
| Obor | Jazykověda |
| Klíčová slova | Late Latin; direct speech; quotation; particles; grammaticalization |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Článek se zabývá strategiemi, které jsou používány pro označení konce konce přímé řeči v pěti vybraných pozdně latinských textech. Podrobněji zkoumá tři z nich - částice, zájmena a participiální konstrukce. Třebaže je patrná tendence konec přímé řeči označovat, nedochází k standardizaci některého z výrazů. I částice et "a", která se používá nejčastěji, se vyskytuje jen v 19% všech případů. Některé výrazy se používají rutinně pouze zdánlivě, protože jejich vyšší výskyt je omezen na jeden nebo dva texty a lze ho pokládat za rys autorova stylu. Nejčastější výrazy (částice et a -que "and", ukazovací a vztažná zájmena) nemají specifický význam ve vztahu k přímé řeči, ale fungují jako prostředek textové koheze. Konec přímé řeči tedy není vyznačen žádným specifickým signálem, ale chová se jako jakýkoliv jiný textový předěl. |