Jaromír Neumann a Jiří Frel. Případy profesního a morálního selhání dvojice českých humanitních vědců v období pozdní normalizace
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Komparativní sonda do situace české humanitní vědy závěru 70. a první poloviny 80. let. Příspěvek rekonstruuje okolnosti trestního stíhání a soudního procesu s Jaromírem Neumannem (1924–2001), výraznou charismatickou osobností novodobých dějin umění, před zraky veřejnosti ztělesňujícím dobový ideál neomylného znalce a vědce. Neumann, bývalý ředitel Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, v době zatčení a zahájení procesu vědecký pracovník Národní galerie v Praze a člen korespondent ČSAV, byl stíhán za účast na nelegálním obchodu se starožitnostmi, na němž se aktivně podílel minimálně v letech 1977 až 1985 a odsouzen na základě obvinění z trestných činů spekulace a lichvy k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně. Neumannova strmá poválečná ideologickou angažovaností pojištěná kariéra důvěryhodného a oblíbeného vědce i její nečekaný závěr nabízí srovnání s profesními osudy předního českého klasického archeologa Jiřího Frela (roz. Frolehlich, 1923–2006). Frel, až do své emigrace v roce 1970 čelný kádr FF UK v Praze a jeden z profesně nejúspěšnějších exulantů, dlouholetý agent rozvědky MV, působil v letech 1973–1984, až do vypuknutí skandálu s rozsáhlými daňovými a akvizičními podvody, jako vedoucí oddělení umění starověku v Jean Paul Getty Museu a nadaci v Malibu. Odtud po odhalení kauzy uprchl do Paříže. |