Shakespeare – Monteverdi – Kepler: Pokus o stanovení paralel při hledání kosmického řádu světa
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Opus musicum |
| Citace | |
| Klíčová slova | Mannerism; destruction; broken rituals; parlare disgiunto; mirror; harmony; certainty; order; polycentric composition; parallelisms |
| Popis | Shakespeare, Monteverdi a Kepler tvořili v období přechodu renesančního slohu v barokní, kdy se proměňuje boethiovský pojem „harmonia mundi“ jako výraz řádu kosmu a člověka. Zatímco podle Keplerova traktátu Harmonices mundi nebeské harmonie již neznějí, Shakespeare v Sonetu 8 vytváří paralelu šťastné rodiny s harmonií tónů znějících. Podobný účinek má souzvuk na textu „Et hi tres unum sunt“ v Monteverdiho concertu Duo seraphim z Mariánských nešpor. Zmínění umělci a myslitelé se nějakým způsobem vyrovnávají s destrukcí dosavadních hodnot. Zatímco Kepler musí reagovat na proměnu kruhového vesmíru ve vesmír, kde obíhají planety po elipsách, Shakespeare i Monteverdi si v krizových momentech uvědomují, že světu okolo sebe přestávají rozumět. Tato studie se zaměřuje na hledání jistot a řádu v období, které tyto atributy postrádá. Shakespeare a Monteverdi podle autora článku rezignují na barokní „snesení nebes na zem“, jež může působit teatrálně a nepřesvědčivě. Místo vytváření zjednodušených závěrů usilují o hledání řádu skrz uměleckou a stylovou strukturu. Jedním ze sledovaných jevů je inklinace k polycentrické kompozici, jejíž střed je obklopen paralelními (zrcadlovými) scénami. |