Dystopie v současné české literatuře

Varování

Publikace nespadá pod Filozofickou fakultu, ale pod Pedagogickou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

LOLLOK Marek

Rok publikování 2021
Druh Další prezentace na konferencích
Fakulta / Pracoviště MU

Pedagogická fakulta

Citace
Popis Prezentace na konferenci ve Wroclawi. Anotace příspěvku: V souvislosti s rychle se měnícím světem, přinášejícím mimo jiné zintenzivnění globálních problémů a krizí různého druhu, se řada českých i světových autorů pokouší překročit hranice literatury a takříkajíc „angažovaněji“ vstoupit do obecnějších společenských diskurzů a debat. Literatura jim k tomu poskytuje specifické prostředky. Frekventovaným žánrem se stává zejména dystopie, tedy – jak uvádí Sociologická encyklopedie (Zdeněk R. Nešpor a kol., 2017) – „zvláštní druh utopie“, resp. „utopie se znaménkem minus“. Jejím obsahem je zpravidla pesimistická, pochmurná vize obecně nežádoucí společnosti, což odpovídá etymologii výrazu (z řec. dys = vadný, špatný, rozrušený; topos = místo). V české literatuře se v nedávné době objevilo množství próz náležejících k uvedenému žánru, které nejednou nabývají rozměrů podobenství, popřípadě novodobých mýtů; pro svou obecnost přitom přesahují kontury úzce vymezené národní literatury. Jedná se například o Stručné dějiny Hnutí (2018) Petry Hůlové, Jezero (2016) a Monu (2019) Biancy Bellové, Projekt Gilgameš (2019) Štěpána Kučery, Praskliny (2020) Kláry Vlasákové či Listopád (2021) Aleny Mornštajnové, přičemž určité dystopické prvky bychom mohli identifikovat i u dalších autorek a autorů (Emila Hakla, Radky Denemarkové, Václava Kahudy aj.). Cílem příspěvku je představit tuto tendenci, pojmenovat specifika uvedených děl v kontextu české (a částečně i světové) literatury a také pokusit se nalézt jejich konstanty a proměnné.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.