Burg- und Landrechte: Einbürgerung als Zankapfel
| Název česky | Hradní a pozemková práva (osvědčení o občanství): Naturalizace jako jablko sváru |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2019 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Od 13. století se termínem Burgrecht označují spojenectví a smlouvy uzavřené městem s jinými městy, kláštery, jednotlivci (zejména šlechtici s panskými a vlastnickými právy) nebo se sdruženími jednotlivců, které obsahují ustanovení o občanských právech. Od naturalizací jednotlivců se lišily podmínkami, které se sjednávaly případ od případu a které byly často zaznamenány v listině. Držitelé purkrechtů mohli využívat - někdy i omezených - občanských privilegií města, jako byla vojenská a soudní ochrana a přístup na trh. Město těžilo z posádky, příjmů (vstupné a daně) a (rozhodčího) soudního vlivu za svými hradbami. Hradní práva mohou být časově omezená (a obnovitelná) nebo "věčná". V případě sporů, jejichž podrobnosti se v průběhu času stále více upřesňovaly, se obvykle stanovilo rozhodčí řízení. Rozdělení práv a povinností ve smlouvách hradního práva odráželo mocenské vztahy mezi stranami. Od poloviny 13. do poloviny 16. století byl právní nástroj hradního práva důležitým prostředkem k zakládání a rozšiřování územních panství. Hradní práva by však mohla vést i ke konfliktům, zejména pokud by byla navržena na delší dobu a změnily by se politické okolnosti. |