Studenti dokázali, že Plautův humor je i pro dnešního diváka

Míra zaplnění sálu Univerzitního kina Scala i reakce diváků v průběhu premiéry studentské inscenace nového překladu Plautovy komedie Curculio aneb Darmojed jasně dokázaly, že více než dva tisíce let stará komedie římského dramatika Tita Maccia Plauta může ve vhodně adaptované podobě oslovit i současného diváka. Naši studenti se svým divadelním představením sklidili velký úspěch.

29. 1. 2018 Tomáš Weissar

Ve středu 24. ledna hostilo Univerzitní kino Scala v Brně premiéru studentské inscenace Plautovy komedie Curculio aneb Darmojed. Jde o jednu z komedií tohoto římského dramatika, které dosud nebyly do češtiny přeloženy. Její překlad vznikl ve spolupráci Ústavu klasických studií a Katedry divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a jeho autoři si od počátku kladli za cíl vytvořit moderní, svěží překlad, který by mj. zohledňoval také dramatické kvality originálního textu. Zjednodušeně řečeno, aby byl reálně proveditelný na jevišti.

Překladatelé se museli vyrovnávat s mnohými specifiky původního textu

„Jedná se o tzv. dramatický překlad neboli překlad pro divadlo, který zohledňuje skutečnost, že Plautovy komedie byly původně psané pro inscenaci, tedy aby byly hrány, nikoli primárně pro tiché čtení,“ uvedla v rozhovoru pro Český rozhlas teatroložka a spoluautorka překladu dr. Eliška Poláčková z Katedry divadelních studií. „To se odráží v celé struktuře dramatu v podobě konkrétních replik.“

„Nejtěžší na tom bylo udělat moderní český překlad, při kterém by se neztratilo tolik vtipu, a zároveň, aby to dílo, které je dva tisíce let staré, bylo českému čtenáři přístupné, aby se také mohl pobavit,“ doplnila ve vysílání České televize iniciátorka celého projektu doc. Daniela Urbanová z Ústavu klasických studií.

Překladatelé se museli vypořádat s celou řadou obtíží. Plautovy komedie jsou totiž plné vtipných slovních hříček, které jsou zcela pochopitelně mezi jednotlivými jazyky těžko převoditelné. Kromě toho se však také velmi často pracuje s dobovými a dnes již obtížně srozumitelnými reáliemi, nejčastěji z oblasti římského práva.

„Právní narážky jsou u Plauta v zásadě dvojího druhu,“ komentuje kulturně-historický kontext odborník na římské právo a spoluautor překladu dr. Radek Černoch z Právnické fakulty. „Buď se jedná o pouhé zmínění právního termínu, který byl dobovým divákům znám, ovšem dnes ho potřebujeme dovysvětlit, nebo, což je možná častější, se navíc ještě záměrně pracuje s nějakým dvojsmyslem, většinou erotickým, a právní diskurz tak proniká do situace, v níž je nepatřičný. A v tom je ten vtip.“

Ve většině situací se překladatelům podařilo tyto původně vtipné, ale dnes již obtížně srozumitelné pasáže textu tzv. substituovat, tedy nahradit srozumitelnými českými analogiemi. Některé reálie byly nenápadně vysvětleny přímo v textu překladu lehkým rozvedením původní repliky, nicméně na několika místech by byl text natolik těžko pochopitelný, že bylo třeba jej dovysvětlit jinak. K tomuto účelu zařadili překladatelé do scénáře novou postavu - Referencii Podčarovou neboli personifikovanou poznámku pod čarou.

„Tu jsme doplnili právě jako způsob, kterým můžeme divákům vysvětlit složitější věci, které původní divák znal, ale ten současný je nezná, nicméně bez nich by byl daný úsek děje nesrozumitelný,“ vysvětluje postup Eliška Poláčková. „Je ale důležité dodat, že princip zcizení jako takový je pro Plautovu komedii typický – Plautovy postavy často mluví s publikem a do publika a komentují svoji přítomnost na jevišti nebo konání ve hře – jako v případě zřejmě nejznámější Plautovy postavy, otroka Pseudola ze stejnojmenné hry, který má celý jeden monolog jen o tom, že diváci od něj očekávají nějaký tríček a on musí teprve vymyslet, jak to navléct.“

Hotový překlad bylo třeba podrobit zkoušce na jevišti

Úspěch či neúspěch několikaletého snažení interdisciplinárního týmu překladatelů bylo zcela nasnadě ověřit inscenací výsledného překladu. Té se na základě inscenační verze překladu zhostili pod dramaturgickým vedením Elišky Poláčkové a v režii dalšího ze spoluautorů překladu Tomáše Weissara studenti obou zmíněných pracovišť, kteří tak zároveň měli možnost v rámci nového interaktivního předmětu proniknout takříkajíc na vlastní kůži do inscenačních konvencí římské komedie a poznat specifika tohoto žánru a jeho překladu. Díky grantovým prostředkům z Fondu rozvoje Masarykovy univerzity mohly být nakoupeny látky na kostýmy, potřebné rekvizity, osvětlovací technika a další. Studenti se ujali nejen ztvárnění jednotlivých rolí, ale tvořili celý inscenační tým.

Výsledná inscenace a jejím prostřednictvím také dílo antického klasika se setkaly s nečekaným diváckým úspěchem. Zaplněný sál Univerzitního kina Scala zněl smíchem od začátku až do konce představení a na závěr byli herci odměněni bouřlivým potleskem.

„Premiéra mě velmi příjemně překvapila. Po veřejné zkoušce jsem nečekal, že budeme takto úspěšní a trochu jsem se bál, že se diváci budou nudit,“ hodnotí akci představitel hlavního hrdiny Darmojeda, student středověké latiny Karel Dobiáš.

Darmojed získal publicitu v celostátních médiích a také divadelní grant

O studentskou inscenaci Plautovy komedie projevila zájem také dvě celostátní média. Reportáž o projektu odvysílala 23. ledna 2018 v celostátním poledním zpravodajství Česká televize. Dalších dvou repríz se pak reportáž dočkala týž den v jihomoravské mutaci Událostí v regionech a ve večerních Událostech v kultuře. Záznam reportáže můžete zhlédnout zde.

Kromě diváků ČT se mohli o inscenaci dozvědět také posluchači Českého rozhlasu Vltava, kde o ní v ranní Mozaice 24. ledna promluvila spoluautorka překladu Eliška Poláčková. Záznam rozhovoru naleznete zde cca v 7:10.

Inscenační tým se nyní bude chystat na reprízy představení také mimo Brno, na jejichž realizaci projekt získal divadelní grant DILIA 2018. S jistotou již můžeme čtenáře pozvat na jednu z nich, která se uskuteční v rámci programu letošní Letní školy klasických studií vKuksu, jež se bude konat od 29. 6. do 2. 7. 2018.

Více článků

Přehled všech článků