Největším přítelem teenagerů je mobil. Často se však potýkají s nepochopením

Mobilní telefon povalující se mezi knihami či počítač obklopený sportovním vybavením. Nějak tak zřejmě vypadaly pokoje českých teenagerů, do kterých se se svým týmem vydal doc. Jiří Zounek z Ústavu pedagogických věd FF MU. V šesti českých rodinách mimo jiné sledovali, jak dospívající a jejich rodiče žijí s digitálními technologiemi. Získané poznatky shrnuli v knize, která právě vychází v prestižním zahraničním nakladatelství.

24. 3. 2022 Patrik Švec Téma Podcast Artefakt

Foto: Irina Matusevich

Kniha Life and Learning of Digital Teens. Adolescents and digital technology in the Czech Republic představuje unikátní pohled do života českých adolescentů, zaměřuje se na využívání digitálních technologií nejen ve škole, ale i v učení mimo ni. Cílem výzkumu je ukázat některé možné cesty a postupy v oblasti učení (se) s digitálními technologiemi.

Čeští teenageři je považují za běžnou součást vzdělávání i svého života. Nijak se v tom neodlišují od studentů z jiných evropských zemí. „Jsou součástí Evropy: poslouchají stejnou hudbu, stejně se oblékají a díky technologiím jsou daleko více propojení než naše generace,“ říká Zounek. Jejich největším přítelem je podle něj mobilní telefon. „Je to jejich vlastnictví. Notebook si často musí půjčovat od rodičů nebo mají starší, který už nevyhovuje svými parametry,“ vysvětluje.

S telefonem podle něj teenageři dokáží věci, které jsou pro jejich rodiče těžko představitelné, a mnohdy se kvůli tomu dostávají do sporů. „Rodiče přijdou do pokoje a vidí, že je dítě zase na mobilu. Nechápou, že se učí,“ domnívá se Zounek, podle kterého dospívající na mobilech zvládají třeba psát referáty nebo číst celé knihy. „To je pro jejich rodiče naprosto nepředstavitelné, protože jejich zkušenost s učením na základní škole je diametrálně odlišná,“ dodává.

Navzdory tomu lze mezi dospívajícími a rodiči dosáhnout vzájemného porozumění. „Adolescenti umí technologie využívat a rodiče zase mnohdy lépe vědí, jak s informacemi pracovat. V tu chvíli může dojít k vzájemnému učení,“ myslí si. Navíc i generace, která se s moderními technologiemi setkala později, je využívá zcela běžně, ať už máme na mysli zaměstnání, nebo koníčky. Jeden z příkladů rozdílného využívání technologií v učení je používání videí. „Pro dospívající se jedním z velmi výrazných prostředků učení stala platforma YouTube,“ podotýká.

Stranou pozornosti Zounkova týmu nezůstalo ani české základní školství – to v oblasti digitálních technologií stojí stále před mnoha výzvami. „Pandemie, uzavření škol a s tím související přechod na distanční výuku odhalily mnohá slabá místa jak ve vybavení škol a učitelů, tak také v jejich připravenosti na online výuku,“ vyjmenovává Zounek některé z problémů. Další posilování práce s moderními technologiemi ve výuce je však podle něj zahaleno otazníky. „Je mylná představa, že samotní dospívající jednoznačně podporují neustálé využívání technologií ve škole. Někteří velmi oceňují, že se mohou setkávat se spolužáky a učiteli přímo ve třídě, bez technologií,“ dodává.

Na jaké současné trendy upozorňuje nově vydaná kniha? A jak se změnilo využívání technologií na FF MU? Více si poslechněte v rozhovoru, který s doc. Jiřím Zounkem pořídil Petr Sucháček.

Doc. Mgr. Jiří Zounek, Ph.D., je garantem studia pedagogiky na Ústavu pedagogických věd FF MU, jehož součástí je v bakalářském studiu specializace Digitální technologie ve vzdělávání. Zabývá se zejména dějinami pedagogiky a školství ve 20. století a využitím digitálních technologií ve vzdělávání. V posledních letech se podílel na řešení řady výzkumných i rozvojových projektů v oblasti e-learningu, (dějin) českého školství a celoživotního učení. Spolupracoval také na vzniku dokumentu Strategie digitálního vzdělávání ČR do roku 2020.

Chcete vědět víc?

Facebook LinkedIn Osobní web


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.