Magister docet utilitatem abrotani. Macerův pelyněk brotan (abrotanum) v bohemikálních komentářích z počátku 15. století
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Graeco-Latina Brunensia |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Digital Library of the Faculty of Arts |
| Obor | Písemnictví, mas-media, audiovize |
| Klíčová slova | Iohannes Andreae called Šindel; Macer Floridus; Medieval Herbals; Medieval Herbal Remedies; materia medica; Medieval Commentaries; Charles University in the Middle Ages |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Příspěvek upozorňuje na skutečnost, že se v bohemikálním prostředí dochoval neobvykle vysoký počet rukopisů s komentářem k básni De viribus herbarum (11. stol.), ve středověku kolující pod pseudonymem domnělého autora Macer či Macer Floridus (snad Odona de Meung). Báseň se četla a komentovala na pražské lékařské fakultě zřejmě zcela pravidelně, jedním z učitelů, kteří lekce vedli, byl i Jan Ondřejův Šindel (Iohannes Andreae, dictus Šindel, + snad 1455–1457). Autorka se věnuje srovnání čtyř studentských rukopisů uložených v Národní knihovně ČR, Praha (IV G 9, VIII E 2, IX E 14, X E 14) a jednomu rukopisu znojemskému (Státní okresní archiv Znojmo, rkp. 306). Díky silné provázanosti všech zkoumaných textů a téměř shodnému znění pasáží, které jsou rukopisům společné, lze předpokládat, že učitelé studentům výklad básně diktovali podle starších zápisů, aniž by do něho vnášeli nové poznámky. Díky srovnání uvedených rukopisů s rukopisem Biblioteka Jagiellońska, Kraków, 619, kde je nepochybně dochován Šindelův autograf, můžeme vyvrátit názor starších badatelů V. Maiwalda, G. Gellnera a F. M. Bartoše, že pražský rukopis X E 14 z roku 1424 napsal sám Šindel. |