| Popis |
Podstatou společenských věd je výzkum sociálního prostředí s vazbami na minulost i současnost. Jedna z otázek, která se v tomto kontextu řeší v kulturním prostoru, je ochrana kulturního dědictví. V českém prostředí se tento příběh odvíjí téměř dvě století, s větší či menší intenzitou, která vždy souvisela s politickými, ekonomickými a kulturními podmínkami okolní společnosti. Dosvědčují to dějiny vědy, ať již etnologie (národopisu), muzikologie, historie, literární vědy, ale také nejrůznější doklady vlastivědné, filantropické, organizační atd., které provázejí vývoj kultury v lokálním, regionálním, národním i nadnárodním měřítku. Před třemi desetiletími se začaly na mezinárodním kulturně-politickém poli, reprezentovaném zejména organizací UNESCO, objevovat snahy, které vedly k nastolení konceptu nehmotného kulturního dědictví. Vyvrcholily v roce 2003, kdy byla Generální konferencí UNESCO přijata Úmluva o zachování nehmotného kulturního dědictví. Podstatou společenských věd je výzkum sociálního prostředí s vazbami na minulost i současnost. Jedna z otázek, která se v tomto kontextu řeší v kulturním prostoru, je ochrana kulturního dědictví. V českém prostředí se tento příběh odvíjí téměř dvě století, s větší či menší intenzitou, která vždy souvisela s politickými, ekonomickými a kulturními podmínkami okolní společnosti. Dosvědčují to dějiny vědy, ať již etnologie (národopisu), muzikologie, historie, literární vědy, ale také nejrůznější doklady vlastivědné, filantropické, organizační atd., které provázejí vývoj kultury v lokálním, regionálním, národním i nadnárodním měřítku. Před třemi desetiletími se začaly na mezinárodním kulturně-politickém poli, reprezentovaném zejména organizací UNESCO, objevovat snahy, které vedly k nastolení konceptu nehmotného kulturního dědictví. Vyvrcholily v roce 2003, kdy byla Generální konferencí UNESCO přijata Úmluva o zachování nehmotného kulturního dědictví.
|