Kontinuity v období „revolučních proměn“ a „soumraku selského stavu“ (příspěvek ke studiu života na venkově v socialistickém Československu)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Slovenský národopis |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Elektronická verze |
| Doi | https://doi.org/10.2478/se-2020-0002 |
| Klíčová slova | socialism; collectivisation of agriculture; countryside; Czechoslovakia; continuity; normative ideas; social life |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Narativy z období socialismu se nápadně shodují s diskuzí po roce 1989 v tvrzení, že druhá polovina dvacátého století přinesla diskontinuity proměňující venkov. Jejich hodnocení se sice liší – „žádoucí“ pokrok propagovaný normalizačním jazykem nepřipouštěl jmenování negativních dopadů na venkov i životní prostředí, které se logicky staly středobodem diskuze po roce 1989. Panuje ale shoda na tom, že kolektivizace zemědělství a modernizace venkova zásadně ovlivnila fungování vesnických komunit, způsob života i obecní hierarchii. Autor studie však tvrdí, že nelze dopad proměn venkova na současnost plně pochopit, sledujeme-li výhradně diskontinuity. Vychází přitom z vlastního zájmu o vzpomínky na společenský život za pozdního socialismu, přičemž se naopak soustředí na sledování kontinuit, při němž se lze odrazit od reflexe normativních představ a hodnot. Díky analýze orálně historických rozhovorů, ale i zhodnocení soudobých etnografických výzkumů se ukázalo, že členové vesnických komunit úspěšně vyvíjeli iniciativu k zajištění kontinuity ve společenském životě, přestože se jeho podoba měnila a nevyhnula se mezigeneračním diskuzím. Jako vysvětlení se nabízí sledování symbolů, se kterými se lidé identifikují, díky jejich zakořenění v hodnotovém žebříčku a vysoké adaptibilitě na vnější zásahy. Bez sledování vlivu kontinuit nelze plně pochopit strategie adaptibility příznačné pro dané období (např. nutnost užití hypernormalizovaného jazyka pro prosazení vlastních zájmů). |