(Ne)lidská hudba? Hudba 20. století mezi subjektivitou a objektivitou

Logo poskytovatele
Autoři

FLAŠAR Martin

Rok publikování 2021
Druh Vyžádané přednášky
Fakulta / Pracoviště MU

Filozofická fakulta

Citace
Popis Milan Kundera ve svých esejích přiznává, že v hudbě Varese a Xenakise nalezl zvláštní útěchu, která spočívá ve smíření s nevyhnutelností konečnosti. Prorokem necitovosti nazval Carl Gustav Jung Jamese Joyce ve své analýze Odyssea. Zde také přichází s tezí, že citovost je nadstavbou brutality. Vyvážení této sentimentality přinášejí proroci asentimentality, podle Junga Joyce, podle Kundery Xenakis. Podle Kundery hudba vždy svojí subjektivitou čelila objektivitě světa. Existují však okamžiky, kdy subjektivita nebo také emocionalita (která za normálních okolností vrací člověka k jeho podstatě a zmírňuje chlad intelektu) stává nástrojem brutality a zla. V takových okamžicích, se naopak objektivní hudba stává krásou, která smývá nánosy emocionality a tlumí barbarství sentimentu. Přednáška Martina Flašara vychází z této Kunderovy teze směrem k dalším úvahám o roli člověka v hudbě 20. a 21. století.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.