Disciplinované buřičky. Ženy v politických stranách na Moravě do roku 1914
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Odborná kniha |
| Citace | |
| Popis | Předložená práce si kladla za cíl analyzovat proces zapojování žen do Lidové strany (pokrokové), Národní strany katolické, Křesťansko-sociální strany a zemských organizací Českoslovanské sociálně-demokratické strany dělnické, České agrární strany a České strany národně sociální na Moravě. Tento proces byl sledován od konce 90. let 19. století do vypuknutí první světové války. Výzkum provedený zejména na základě dobových periodik potvrdil, že zmíněné politické strany vytvářely většinově vstřícné podmínky pro vstup žen do svých zájmových satelitů, a to nejen ženských. Hlavní zjištění této práce tak narušuje dosavadní interpretace vázané na narativ o nepřejícím prostředí politických stran k politickému aktérství žen. Průměr ženské části členské základny se v některých katolických, socialistických a agrárních mládežnických a odborových svazech pohyboval dokonce mezi 30–40 % a jeho celkový počet pak stoupal do řádů tisíců. Oproti tomu zůstaly některé mládežnické a odborové platformy národních sociálů a též agrárníků ženám uzavřeny. Z předložené práce vyplývá, že ženské aktivity byly soustředěny na sociální záležitosti, oblast související s mateřstvím a společenské vyžití. Ženy se však před rokem 1914 zapojovaly do všech rovin práce v politických stranách. Vyjma volebního aktu a kandidatury ve volbách, které byly dobovou legislativou vyloučeny, se na ni podílely coby pasivní pozorovatelky, pomocné síly při politických kampaních či odebíratelky politického tisku. Nejschopnější z nich se politicky školily na řečnických kurzech a přebíraly roli agitátorek. Přestože ženy vykonávaly převážně servisní úkony, jejich aktivity je nutné interpretovat jako politickou činnost v jejím širokém pojetí. Jejich účelem bylo financovat stavby dělnických a katolických domů či stávkový fond, vychovat novou generaci voličů, ale též seznámit ženy s politickým prostředím. Ženy byly politickými stranami považovány za jednu z posledních „nevyužitých“ zájmových skupin. Politické strany vytvářely kolem roku 1900 své „ženské programy“, ve kterých prezentovaly svou vizi ženského ideálu. Upřednostňovaly v nich většinou umírněné formy feminity. Mezi požadavky, o které se všech pět politických táborů zasazovalo, bylo dívčí školství a nejrůznější sociální iniciativy, ať už šlo o zřizování azylových domů, sirotčinců či prostředkovatelen práce pro pracující ženy. Volební právo žen pro mě zůstalo diskutabilním bodem. |
| Související projekty: |