Místo, kde se "protnula všechna vlákna" : Vídeň jako tavicí kotlík kabinetní malby první poloviny 18. století
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Umělec a město : Sborník příspěvků z odborné konference. Kroměříž 13.-14. září 2023 |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Informace o konferenci |
| Klíčová slova | Cabinet Painting; Baroque Vienna; Artistic Network; Academy of Fine Arts in Vienna; Landscape Painting |
| Popis | Roku 1666 olomoucký biskup Karel II. z Liechtensteinu-Castelcornu (1624–1695) vyslal z Kroměříže do Vídně skupinu malířů, kteří zde vytvořili řadu kopií tamních děl uložených v císařské obrazárně. Více než 1300 maleb této sbírky, jež byla výsledkem sběratelského zápalu guvernéra Španělského Nizozemí arcivévody Leopolda Viléma (1614–1662), nepředstavovalo zdaleka ojedinělý případ, což dokládá řada mladších příkladů. Zájem o vytváření obrazových kabinetů prince Evžena Savojského (1663–1736) či příslušníků rodu Harrachů vytvořil z rakouské metropole v první polovině 18. století jedno z nejvhodnějších podhoubí pro školení domácích umělců orientovaných na kabinetní malbu v rámci celého habsburského soustátí. Kolem roku 1720 se ve Vídni začal usazovat zvýšený počet malířů z různých koutů monarchie, kteří zde s vidinou zlepšení svého finančního rozpočtu uspokojovali narůstající poptávku po těchto detailně zpracovaných plátnech drobného formátu. Příspěvek si klade za cíl poukázat na odbornou literaturou dosud opomíjenou rozmanitost vzájemných vztahů těchto umělců, mezi kterými lze jmenovat Josefa Orienta (1677–1747), Christiana Hilfgotta Branda (1695–1756), Franze Christopha Jannecka (1703–1761) či olomouckého rodáka Karla Josefa Aigena (1685–1762). Umělecká součinnost se projevovala jak v setkávání na půdě vídeňské akademie výtvarných umění, tak i mimo ni, jak dokládá vzájemná participace při vytváření kolektivních děl. Začínající Kleinmeisters, jejichž bydliště od sebe často dělilo jen několik ulic, byli školeni v dílnách těch zkušenějších a vzájemná náklonnost pak nezřídka přerostla v dlouhotrvající přátelství či nové příbuzenské vazby. Hlavní intencí je tedy pomocí těchto příkladů doložit, že v daném kontextu se ve Vídni „protnula všechna vlákna.“ |