Pojem újmy v sociálně-konstruktivistickém modelu těla
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Příspěvek spadá pod dílčí konferenční téma „role společnosti ve vztahu k jednotlivci“ a zaměřuje se na přesvědčení, že tělo je sociální konstrukt, rozvíjené zejména v rámci feminismu, post-strukturalismu a současných disability studies. V poslední jmenované disciplíně se toto přesvědčení projevuje zejména tzv. sociálním modelem postižení, podle kterého jsou fyzická postižení důsledkem nikoli objektivní tělesné dysfunkce, tedy vnitřní vlastnosti postiženého těla, ale výhradně předsudků tzv. zdravých lidí vůči odlišným formám tělesnosti případně důsledkem selhání společnosti při poskytování podpory a uspokojování potřeb jedinců s odlišnou formou tělesnosti. Sociálně-konstruktivistický pohled na lidské tělo vede k řadě těžko pochopitelných důsledků. Jedním z nich je, že bolest, která doprovází mnohá postižení, není objektivně špatná. Obecně jsou sociální konstruktivisté nuceni přijmout, že jedinec nemůže nikdy utrpět žádnou újmu v důsledku toho, že se změní (k horšímu) jeho vlastnosti, ale vždy jen proto, že se nějak změní to, jak je vnímán okolní společností. V sociálním konstruktivismu je újma vždy relační. |
| Související projekty: |