Proč jste se rozhodl uvolnit funkci proděkana? Souvisí to s nedávno získanou podporou vašeho výzkumu ze zdrojů GA ČR?
Ano, to je jeden z hlavních důvodů, nicméně toto rozhodnutí zrálo již jistou dobu ve druhé polovině minulého roku. Další příčina, která se tehdy začala více projevovat, byla spíše soukromá a souvisela s dopadem mé nepřítomnosti doma. Bydlíme nedaleko Olomouce a cesta do/z Brna mi zabere přibližně tři hodiny. Když se k tomu připočte vlastní působení na fakultě a katedře a práce doma, pak ten čas nutně musí někde chybět. Se třemi dorůstajícími dětmi navíc veškerá logistika nabývala na komplikovanosti a představovalo to nejen napětí a stres, ale především čím dál větší zátěž pro manželku. Tady musím připomenout něco, co by se mělo připomínat pravidelně: naše akademické kariéry stále stojí a padají s podporou našich protějšků – manželek i manželů, a za to jim nepřestávejme být vděční.
Jak hodnotíte své působení na pozici proděkana pro studium? Jakým největším výzvám jste musel čelit? A z čeho máte největší radost?
Od počátku jsem proděkanský úřad chápal jako jistou službu fakultě a univerzitě. A samozřejmě v tom byla i zvědavost. Každý přece rád zkouší něco nového a nabírá zkušenosti. Zkušenost to byla rozhodně velká a nesla s sebou v první řadě nutnost sladit proděkanské povinnosti se stávajícím režimem. Povaha této agendy je totiž z velké části úřední, což zabere nejen jistý čas, ale také energii, neboť spolu se spletitou studijní agendou se nezřídka dostavuje konfrontace s často mezními situacemi studentů a jejich problémy – různě zaviněnými, objektivními příčinami, ale i nerozvážností či nedisciplinovaností. Právě v této souvislosti pokládám za největší „výzvu“ schopnost nenahlížet na studentskou obec touto „problematickou zkušeností“ – takových „problémových“ případů je samozřejmě minimum, v rámci studijní agendy se však člověk dostává do intenzivního kontaktu právě s nimi. Naopak je třeba i přesto nepaušalizovat, dívat se na každou situaci jako na jedinečnou a tak ji také posuzovat. A pak mi tato dvouapůlletá proděkanská praxe dala ještě možnost nahlédnout mnohem niterněji do fungování fakulty a specifik jednotlivých ústavů a oborů/programů. Za to jsem opravdu rád a samozřejmě mám radost z té velké řady studentských problémů, které jsme na studijním oddělení pomohli vyřešit, a dovést tak studenty k úspěšnému ukončení studia. Na druhé straně ale cítím i smutek nad případy, kdy se to nepodařilo a nebylo to možné.
Co byste popřál či poradil svému nástupci?
Samozřejmě především hodně energie, na její nedostatek si ovšem, dle mého soudu, nemůže dr. Josef Šaur nijak stěžovat. Energie je nezbytná ke skloubení všeho, co se s touto funkcí dostává do větší či menší kolize – na jedné straně vlastní výuka a výzkum, na straně druhé rodina. Pokud jde o rady, pak snad jedna obecná – najít rovnováhu mezi osobním pohledem na věc, literou předpisů a citlivým smyslem pro individuální situace. To není lehké, a každý si tuto balanci musí nacházet osobitě a sám. Pokud jde o vlastní náplň práce, zůstanu s novým proděkanem v úzkém kontaktu a budeme si ještě nějaký čas předávat agendu a zkušenosti. Tým studijního oddělení navíc skvěle funguje a nepochybuji, že se o něj bude moci nový pan proděkan opřít, stejně jako jsem jejich profesionální podpory mohl využívat sám. A na závěr bych proto chtěl poděkovat všem spolupracovnicím a spolupracovníkům i celé akademické veřejnosti, s níž jsem se mohl z titulu proděkanského úřadu setkávat a diskutovat. I když se tato setkávání někdy odehrávala na pozadí komplikovaných případů a studijních problémů, doufám, že na naši spolupráci nebudou vzpomínat ve zlém.