Připomínáme si sté výročí narození Jana Firbase

Významný jazykovědec a anglista se narodil 25. března roku 1921 – v době, kdy Filozofická fakulta MU zahajovala první semestr pravidelné výuky. V loňském roce jsme si také připomněli 20. výročí jeho úmrtí: zesnul 5. května 2000.

24. 3. 2021 Ludmila Urbanová


Jan Firbas. Foto: Archiv Katedry anglistiky a amerikanistiky FF MU. 

Dne 25. března uplyne sto let od narození významného jazykovědce a anglisty světového jména, který se stal zakladatelem a hlavním představitelem brněnské školy funkční větné perspektivy. Brněnský rodák Jan Firbas začal před 2. světovou válkou po vzoru svého otce, vojenského lékaře, studovat medicínu. Po válce se však mladý student díky svým vynikajícím znalostem několika jazyků rozhodl nastoupit na filozofickou fakultu, kde vystudoval filozofii a germánskou a anglickou filologii.

V roce 1948 se Firbas jako čerstvý absolvent Masarykovy univerzity stal asistentem profesora Josefa Vachka, který se v roce 1945 ujal vedení brněnské katedry anglistiky. Profesor Vachek byl významným členem Pražského lingvistického kroužku a spolupracovníkem Viléma Mathesia. Jeho příchod do Brna znamenal pro zdejší anglistiku neocenitelný impuls a především úzké propojení s dosavadní činností pražské jazykovědné školy. Právě Firbasův zkušený učitel a kolega Josef Vachek nasměroval začínajícího asistenta na vědeckou dráhu. Je třeba podotknout, že Jan Firbas projevoval od počátku svého působení na brněnské katedře anglistiky velké zaujetí nejen pro germánskou jazykovědu, ale i pro bohemistiku a další slovanské jazyky (ruštinu, bulharštinu). Vliv pražské anglistiky pak zásadně ovlivnil jeho počínající vědeckou kariéru.

Firbasova vědecká a pedagogická činnost se nejprve soustředila na fonetiku a fonologii. V koncepci Pražské školy, která je také označována jako škola strukturalistická či funkcionalistická, je fonologická rovina obvykle podrobena zkoumání jako první. Firbas však své zaměření záhy změnil a přešel k problematice syntaxe, kterou v Praze před válkou rozpracoval Vilém Mathesius. Během své celoživotní vědecké činnosti pak Mathesiovo učení o aktuálním členění větném úspěšně rozvinul. Mezi Mathesiovým a Firbasovým pojetím výzkumu větné perspektivy existuje podstatný rozdíl. Mathesius metodou analytické komparace porovnával angličtinu s češtinou a dospěl k závěru, že anglický slovosled nepodléhá požadavkům aktuálního větného členění. Formulováno v angličtině: the English word order is not susceptible to the requirements of FSP. Firbas na základě svého bádání formuloval názor, že v angličtině, která má relativně pevný slovní pořádek, se aktuální členění uplatňuje souhrou několika faktorů, k nimž patří kontext, sémantika, lineární modifikace (slovosled) a v mluveném jazyce také prozodické faktory, především intonace a důraz.

Přínosem byl důraz na kontext

Za jeden z hlavních přínosů Firbasova učení o funkční větné perspektivě lze považovat důraz na úlohu kontextu při interpretaci jazykových jevů. Jeho pojetí kontextu jako mnohovrstevného jevu znamená uvedení fundamentálního aspektu do jazykovědné problematiky. Firbas rozlišuje kontext obecně zkušenostní a kontext bezprostředně relevantní slovní a situační (immediately relevant verbal and situational context). Firbas si dobře uvědomoval, že jazykové jevy nelze interpretovat pouze na základě charakteristik jazykových, ale je nutné osvětlit je také z hlediska sociolingvistického, psycholingvistického a filozofického. Jeho jazykovědnou teorii lze označit za interdisciplinární.

Podle Firbase je věta nástrojem rozvoje komunikace, v níž se projevuje ordo naturalis, tedy přirozený sled – sled větných členů podle toho, jaký je jejich přínos k rozvoji komunikace. Věta obvykle začíná tématem (informací známou, danou) a pokračuje tranzitem k rématu (k informaci nové), tedy k jádru informace. Tento sled považuje Firbas ve shodě s Mathesiem za objektivní, zatímco sled réma – téma je subjektivní, emotivní.

Dílo Jana Firbase má světový ohlas

Jan Firbas je autorem velkého množství studií a odborných článků, publikovaných doma i v zahraničí. Zasloužil se také o vysokou úroveň vědeckého časopisu Brno Studies in English. Pod názvem Collected Works of Jan Firbas vyšly do konce roku 2020 první tři svazky jeho sebraných spisů, v letošním roce jsou připraveny do tisku zbývající dva.

Nejvýznamnější dílo Jana Firbase vydalo v roce 1992 nakladatelství Cambridge University Press pod názvem Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication. Jan Firbas byl v té době světově uznávaným lingvistou. V anglistické akademické obci byl vysoce vážen a po právu oceněn čestnými doktoráty Univerzity v Leedsu, Katolické univerzity v Lovani a Univerzity v Turku. Ve své vlasti se bohužel dočkal zaslouženého uznání až po roce 1989. Na brněnské filozofické fakultě vychoval početnou řadu následovníků a výrazně přispěl k vysokému standardu anglistiky nejen v Brně, ale v celé České republice.

Chcete vědět víc?

Biogram Jana Firbase obsahuje také kniha Sto tváří, sto příběhů, jejímž vydáním si Filozofická fakulta MU připomněla sto let od založení univerzity (2019) a sto let od zahájení výuky na fakultě (2021).


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.