Unikátní vědro z doby bronzové: elita v něm zřejmě skladovala bylinné pivo

Zprvu ničím zvláštní víkendový podvečer se úplnou náhodou proměnil v moment, který dnes vědci v čele s Janem Jílkem z Ústavu archeologie a muzeologie FF MU považují za výjimečný. Ten večer se na ně obrátil muž, který nedaleko Kladiny na Pardubicku objevil unikátní vědro z pozdní doby bronzové. „Uvědomili jsme si, že je to exkluzivní objev, který nejen v českém prostředí nemá obdoby,“ říká Jílek. Vědro podle všeho patřilo soudobé elitě, která v něm nejspíš uchovávala prosné bylinné pivo. K čemu bylo pivo určeno, však vědcům prozatím zůstává skryto.

1. 10. 2021 Patrik Švec


Foto: Evgeniia Tokmakova

Jak jste se dozvěděl, že v malé vesničce zhruba deset kilometrů od Pardubic jakýsi muž náhodou našel tři tisíce let staré bronzové vědro, o jehož mimořádném významu dnes asi nikdo nepochybuje?

Pavel Rybka, který v roce 2017 našel vědro opravdu úžasnou náhodou, když v okolí obce Kladina na Pardubicku hledal kvalitní písek pro akvarijní rybky, se nejprve prozíravě obrátil na několik archeologů. Mezi nimi byli mimo jiné David Vích z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě a Martin Golec z Univerzity Palackého v Olomouci. Od nich informace putovala až ke mně. Kolega Vích společně s Tomášem Zavoralem z Východočeského muzea v Pardubicích nález vyzvedli a zdokumentovali, včetně jeho okolí. Trochu úsměvně dnes asi zní historka o tom, jak se k unikátní nádobě uložené v písečné duně dostali až ve večerních hodinách a do nočních Pardubic ji pak vezli na předním sedadle auta.

Na základě čeho jste usoudili, že bude vhodné provést důkladnější výzkum?

U většiny obdobných případů nalezené předměty bohužel detailní analýze nepodléhají. Uvědomovali jsme si však, že krásné bronzové vědro je naprosto exkluzivní, z českého prostředí jsme něco takového dosud neznali. Prakticky ihned jsme přizvali kolegy přírodovědce, kteří odebrali vzorky ze samotné nádoby.

Co detailní výzkum ukázal?

Vyhodnocení odebraných vzorků trvalo kvůli náročnosti procesu poměrně dlouho, zjištění však byla mimořádná. Chemik z Univerzity Palackého Lukáš Kučera identifikoval látku miliacin, Libor Petr z brněnské Masarykovy univerzity zase velmi zajímavé rostlinné spektrum, ve kterém podle zjištění převažovaly hořké byliny jako pelyněk, jitrocel a světlík. Dále jsme potřebovali zjistit, jestli nalezená škrobová zrna podléhala nějaké změně. Oslovili jsme kolegu z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jaromíra Kovárníka, který potvrdil, že  škrobová zrna prošla varem. Další archeologové (M. Golec a Z. Golec Mírová) později dospěli k názoru, že kombinace vařených hořkých bylin s prosem musí znamenat, že v nádobě lidé uchovávali buď kaši, nebo nějaký nápoj.

Dnes se však spíše přikláníte k pivní verzi, je to tak?

Je to diskutabilní záležitost, kaši vyloučit úplně nemůžeme. Nicméně extrémní množství hořkých bylin, navíc po srovnání s jinými obdobnými nálezy, nás vedlo spíše k akceptování pivní hypotézy. Obdobné nápoje známe třeba z antického Řecka, kde lidem sloužily k uvolnění, často byly spjaté s nějakým rituálem. Takovouto exkluzivní nádobu lidé nemohli používat náhodně, nápojem v ní mohli provést nějakou oběť nebo třeba vzdát hold božstvu. Alkohol mohl do určité míry sloužit jako pojítko v komunikaci s božstvy, ale je to samozřejmě hypotéza.

Jak moc je rituální využití nádoby pravděpodobné?

V daném období představovala nádoba mimořádný a cenný předmět. Už jen na základě toho si myslíme, že ji lidé mohli použít pro nějakou výjimečnou událost. Za zmínku také stojí, že jsme nikde v jejím blízkém okolí nenašli jednoznačné důkazy o osídlení nebo o pohřebních aktivitách. Když to zjednoduším: nádoba se na místě nacházela osamoceně, to je pro nás také určitým vodítkem. Hypotéze rituálního využití nasvědčuje i fakt, že ji umístili do písečné duny –⁠ ta v rámci rovinaté krajiny Pardubicka mírně vyčnívá. Místo tak mohlo být vnímáno jako jedinečné, navíc odtržené od osídlení.

„V soudobém kontextu můžeme nádobu považovat za prestižní záležitost, rozhodně nebyla součástí výbavy obyčejných lidí.“

Jan Jílek
archeolog

Často odkazujete k antické symbolice. Jaká je pravděpodobnost, že lidé na území dnešního Česka uvažovali stejně?

Stoprocentní jistotu nemáme. V některých klíčových aspektech se antické prostředí lišilo, přesto jej můžeme použít jako podpůrnou indicii. Jak to vypadalo v pozdní době bronzové, se jednoznačně asi nedozvíme, právě proto považuji srovnání s antickým světem za významnou pomoc a oporu. Indicie ukazují, že se náboženské představy v mnoha ohledech podobaly. Například na námi zkoumané nádobě vyobrazená symbolika slunečního kotouče s motivy labutí se od střední doby bronzové objevovala jak ve střední Evropě, tak v severských oblastech a také v řecké mytologii.

Zastavme se více u toho, jak je vědro zdobené. Mohl byste ho popsat?

Nádoba je velmi jemně tepaná, vyskytují se na ní motivy lišt a pukliček, to je typické pro období kultury popelnicových polí. Nejvíce nás zaujalo vyobrazení slunečního kotouče, to je takový centrálně umístěný kruh s motivem ústřední pukličky, který je tažen vodními ptáky, pravděpodobně labutěmi. Tato symbolika slunce se vyskytuje nejen na vědrech, ale v období mladší a pozdní doby bronzové také třeba na břitvách nebo mečích.

Několikrát zaznělo, že jde o unikátní a exkluzivní nález. Co je dále na nádobě, vedle už zmíněných vyobrazených motivů, tak zajímavého?

Žádnou podobnou nádobu, navíc takto nádherně zdobenou, jsme ve východních Čechách dosud nenašli. Co víc, její typ a tvar obecně v evropském kontextu příliš neznáme, jak upozornil kolega Golec s Miloslavem Chytráčkem z Archeologického ústavu AV ČR. Dále je také exkluzivní svou výškou a objemem. V soudobém kontextu ji můžeme považovat za prestižní záležitost, rozhodně nebyla součástí výbavy obyčejných lidí. I proto jsme ji toužili poznat detailněji.

Vědecký tým společně s Janem Jílkem (třetí zleva) představuje výsledky několik měsíců trvajícího výzkumu nalezeného vědra. © Východočeské muzeum v Pardubicích

Takže ji pravděpodobně vlastnila nějaká soudobá vyšší vrstva?

Už na sklonku pozdní doby bronzové byla společnost stratifikovaná, místní populaci organizovala vrstva, kterou můžeme označit jako elitu. Ta bezpochyby měla prostředky na pořízení podobných nádob, kontrolovala dálkový obchod a měla kontakty na specializované řemeslníky, kteří nádobí tohoto typu dokázali na objednávku vytvořit. Kontrola obchodu je v této souvislosti důležitým aspektem, protože nádoba na území východních Čech určitě nevznikla.

Odkud se do českého prostředí mohla dostat?

Málokdy jsme schopni identifikovat dílnu. Jisté vodítko nabízejí distribuční mapy, které mimo jiné zachycují rozšíření podobných nádob. Přestože k mapám musíme přistupovat velmi kriticky, sledováním množství obdobných kusů nalezených v nějaké konkrétní oblasti jsme schopni dovodit, odkud nádoba přibližně pochází. Na základě studia map se domníváme, že pochází z oblasti Karpatské kotliny, případně z alpské oblasti. Téměř s jistotou můžeme říct, že byla do prostoru východních Čech importovaná, možná dokonce až na místě sestavená řemeslníkem, který s ní cestoval. Know-how asi nebylo úplně jednoduché.

Teorie o dovezení nádoby také vyvrací dlouhodobé přesvědčení, že oblast nálezu ležela mimo zájem soudobých obchodníků. Někteří badatelé dokonce hovořili o jejím úplném odstřižení. Dnes se ukazuje, že prostor východních Čech pravděpodobně izolovaný nebyl.

„Ukládání takových nádob nemůžeme interpretovat jako čistou náhodu. Často lze pozorovat vazbu na vodní toky, to se potvrdilo také v našem případě.“

Jan Jílek
archeolog

Běžný člověk možná uvažuje, jestli se nádoba na místo nálezu nedostala úplnou náhodou. Z vašich odpovědí však vyplývá, že jste přesvědčení o opaku. Je to tak?

O náhodě bych uvažoval spíš v souvislosti s nějakými běžnými předměty. K prvku náhody lidé leckdy přistupují kvůli tomu, že si nález nedokážou vysvětlit jinak. Srovnáme-li však náš  případ s obdobně zaměřenými studiemi třeba ve Velké Británii nebo Skandinávii, vyplývá, že ukládání takových nádob nemůžeme interpretovat jako čistou náhodu. Často lze pozorovat vazbu na vodní toky, to se potvrdilo rovněž v našem případě. Přestože se pohybujeme v hypotetické rovině, máme jisté náznaky, že v blízkosti místa nálezu v minulosti existovala dnes vyschlá vodoteč. Samozřejmě to neznamená, že tam byla zrovna v době bronzové, nicméně je to jistá indicie. Vyvrací to naši prvotní domněnku, že nádoba kupříkladu představuje nějaký ledabyle zakopaný lup.

Výzkum nádoby podle všeho zatím nekončí, co od něj ještě očekáváte?

Plánujeme se zaměřit na širší kontext. Klademe si otázky, kde elita sídlila nebo na jakém místě pohřbívala. Chceme srovnávat data z širší oblasti východních Čech, jsou k tomu totiž ideální podmínky, protože v oblasti aktuálně provádíme rozsáhlé archeologické průzkumy. Věříme, že po jejich vyhodnocení získáme zajímavé údaje, které nám pomohou nález geograficky lépe ukotvit v mikroregionu.

PhDr. Jan Jílek, Ph.D., působí jako odborný asistent na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v oddělení klasické archeologie. Zajímá se o dobu římskou, a to jak v prostoru římského impéria, tak barbarika, a o období velkého stěhování národů. Vedle toho také pracuje ve Východočeském muzeu v Pardubicích, kde pečuje o archeologické sbírky.

Chcete vědět víc?


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.