Zemřel doc. Zdeněk Smejkal

4. 10. 2020 Jaromír Blažejovský

Z Kanady přišla smutná zpráva: ve věku 93 let zesnul zakladatel filmové vědy na Masarykově univerzitě doc. Zdeněk Smejkal (12. 1. 1927–29. 9. 2020).

Rodák z Veselí nad Moravou po válce vystudoval na zdejší fakultě češtinu a ruštinu a v padesátých letech působil jako lektor českého jazyka v Polsku. Ve Varšavě absolvoval dvouleté postgraduální studium filmové vědy u Jerzyho Toeplitze, Bolesława Lewického a Aleksandra Jackiewicze. Od konce padesátých let přednášel na naší fakultě o filmu a zavedl studijní projekce. Roku 1963 zde založil čtyřleté fakultativní studium filmové vědy a vychoval první vlnu absolventů; v roce 1968 získal v daném oboru titul PhDr. V letech 1963–1967 vyučoval také na FAMU.

Po vyloučení z KSČ na počátku tzv. normalizace neměl dovoleno přednášet, zůstal však na fakultě, pokračoval v uvádění filmů v kinosále (dnes C34) pro akademickou veřejnost a v roce 1978 z iniciativy studentek bohemistiky obnovil pro malý okruh posluchačů svoji přednášku z teorie a dějin filmu. Od roku 1985 vzdělával v rámci Oddělení divadelní a filmové vědy nové pokolení filmologů a teatrologů. V roce 1990 byl rehabilitován a jmenován docentem a v roce 1993 odešel do důchodu. Před dvanácti roky se přestěhoval za svými dcerami za oceán a usadil se v městečku Powell River na břehu průlivu mezi Britskou Kolumbií a Vancouverským ostrovem.

Zdeněk Smejkal byl vynikajícím pedagogem, jenž uměl pronikavě rozpoznat schopnosti svých posluchačů a taktně, s kritickou náročností je motivovat. Vzpomínají na něj vděčně nejen jeho dávní studenti a absolventi, ale i brněnští cinefilové. Z Polska přinesl Smejkal do Brna dialogickou kulturu diskusních filmových klubů. Jeho lektorské úvody bývaly nejen zasvěceným vhledem do filmového díla, ale též smělým komentářem k tehdejším tísnivým poměrům.

Do češtiny překládal Zdeněk Smejkal díla polských teoretiků a historiků, mj. Jerzyho Płażewského (Filmová řeč, 1967) a Jerzyho Toeplitze (Dějiny filmu 1, 1989). S Miladou Hábovou sestavil sborník o Karlu Zemanovi (1986). Publikoval bezpočet popularizujících článků. Jedním z trvalých odkazů Zdeňka Smejkala je výzva vnímat audiovizi nejen jako vysoké umění autorského typu, ale v šíři jejích období, druhů a společenských funkcí, včetně filmu raného, žánrového, krátkého, osvětového, amatérského a televizní produkce.

Zdeňka Smejkala jsme na našem ústavu uvítali naposledy v říjnu 2013 při vzpomínkovém setkání k 50. výročí založení brněnské filmové vědy. Ve zdejším kinosále tehdy ke studentům bakalářského a magisterského programu pronesl i svou poslední přednášku.

Více článků

Přehled všech článků