Antonín Blažek (1874–1944). Architekt nenápadné moderny
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Odborná kniha |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Poněkud zapomenutý tvůrce, který většinu své tvorby realizoval na periferii může být z pohledu „velkých“ dějin obtížně zařaditelný. Avšak již jen vzděláním patřil Antonín Blažek ke generaci moderních tvůrců. V Praze studoval u Friedricha Ohmanna na UMPRUM (1894–1899). Na akademii sice Blažek navštěvoval třídu středověké architektury Viktora Luntze, ale minimálně stejně jej zajímalo, co se dělo ve vedlejší třídě Otto Wagnera. Ostatně i svou první realizovanou stavbu, komplex nájemních domů na Solniční v centru Brna s hotelem Slavia (1903), pojal v duchu vídeňské secese. Ačkoliv se Blažek po škole ze všech sil snažil ve Vídni uplatnit, ve velké konkurenci neuspěl a roku 1905 odešel do Králova Pole u Brna. Jeho předválečné dílo jej jednoznačně ukazuje jako moderního architekta, žijícího soudobými vídeňskými trendy, ale zběhlého zároveň v německé architektuře – ilustruje to třeba Jubilejní škola v Komíně (1908–1909), Sokolovna v Boskovicích (1911–1912) nebo konvent dominikánek v Přerově (1916–1918). A nic na tom nemění ani fakt, že navrhl také dva historizující kostely – v Bílovicích nad Svitavou (1906–1908) a Brně-Komíně (1911–1913). Někdy využíval dobově oblíbené motivy z Britských ostrovů, což je dobře vidět na Domu umělců v Hodoníně (1911–1913). U této enigmatické stavby své kariéry Blažek také poprvé doopravdy uplatnil i místní slovácké lidové prvky – především žudro, které aplikoval jako vstupní portály. Před první světovou válkou si navíc Antonín Blažek vyvinul svůj osobitý slovník ozdobných prvků, jehož vyvrcholením se stala škola v Králově Poli (1912–1914). Vedle Dušana Jurkoviče či Emila Králíka se tak Blažek v té době etabloval jako jeden z nejvýraznějších českojazyčných moderních architektů na Moravě. Utužil také svou pozici ve Sdružení výtvarných umělců moravských, které pro něj představovalo nezanedbatelného zprostředkovatele zakázek I po celá 20. léta Antonín Blažek užíval svůj osobitý předválečný styl, byť v poněkud odlehčenější podobě. Příkladem je budova pošty a soudu v Hodoníně (1925–1928). Tak jako před válkou však zůstal pluralistou. Používal například motivy dobově oblíbeného „stylu republiky“ rondokubismu, avšak modifikoval podle svého vkusu. Takto navrhl velké množství státních bytových domů především Brně, Hodoníně a Olomouci. Po roce 1925 vzal za svůj tehdy široce akceptovaný moderní klasicismus, který využil především pro veřejné stavby – neúspěšný soutěžní projekt na Sokolovnu v Brně (1926), Nemocenskou pokladnu v Hodoníně (1926–1927) a obecnou školu tamtéž (1927–1931). Posledně jmenovaná budova je přitom bezesporu opomíjeným vyvrcholením jeho meziválečné tvorby. V Brně se mu však ve sféře veřejné architektury v konkurenci mladších avantgardních architektů v různých soutěžích již nepovedlo prosadit. Jeho nejprestižnější stavbou v hlavním městě Moravy se stala nadstavba Moravského zemského muzea pro účely Zemské obrazárny (1927–1929) a spoluúčast na projektu kasáren v Židenicích (1925–1926). |