Střední Evropa jako kulturní průsečík a Slované: tradice – perspektivy – úskalí (Několik vybraných okruhů)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Učebnice |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | V úvodní části (Ivo Pospíšil) autor ukazuje na pojetí střední Evropy jako multikulturního a interkulturního fenoménu. První část textu s názvem Lužičtí Srbové v kontextu Střední Evropy. Malý národ v multikulturním a globalizovaném světě na počátku 21. století (Josef Šaur) shrnuje dnešní jazykovou a národnostní situaci Lužických Srbů. Věnuje se otázkám současného počtu uživatelů lužické srbštiny, demografického vývoje lužickosrbského etnika a jeho tisíciletému soužití s německým elementem. Přibližuje lužickosrbské lidové zvyky, současná média, politické zastoupení Lužických Srbů, problematiku financování jejich národního života a otázku jejich školství. Všechna zmíněná témata klade do historických a prostorových souvislostí střední Evropy. Druhá část nazvaná Střední Evropa a Rusko: pohledy, recepce, průniky (Ivo Pospíšil) analyzuje na několika příkladech, které se někdy přímo týkají Masarykovy univerzity, vztahy různých středoevropských fenoménů ke kulturnímu prostoru Ruska. Je to například osobnost profesora srovnávacích slovanských literatur na Masarykově univerzitě ve 20. letech 20. století Jiřího Horáka, česká a středoevropská recepce díla F. M. Dostojevského, „ruská stopa“ u Michala Viewegha a pozoruhodná kniha Břetislava Palkovského Za sovětskou civilisací (1936). Autor ukazuje na klíčovou úlohu prolínání, intervence a interference různých jevů i na jejich komplementární povahu. |