Dosáhnout formativního hodnocení je v bezkontaktní výuce o něco náročnější pro všechny zapojené, vyučující i studující. V kontaktní výuce se odehrává mnoho reakcí neverbálně, zpětná vazba má rozmanitou podobu a vyučující může bezprostředně reagovat na dění ve výuce i potřeby studujících. Chybějící bezprostřední kontakt vyučujících se studujícími při výuce na dálku vyžaduje častější záměrné sledování procesu učení a plánování průběžné zpětné vazby.
Využití formativního hodnocení ovlivňuje mnoho faktorů jako třeba: charakter předmětu, rozsah výukových bloků, výukový styl vyučujících, potřeba frekvence zpětné vazby ad. Proces, který představujeme níže, vychází z výuky předmětů učitelské propedeutiky, kdy je proces formativního hodnocení ve výuce modelován, a studující tak získávají bezprostřední zkušenost s formativním hodnocením, které dnes stojí v centru zájmu pedagogické praxe.
Vymezíme si edukační cíle, kterých chceme dosáhnout, a vhodným způsobem je studujícím prezentujeme. Představením cílů dáváme studujícím najevo svá očekávání, specifikujeme představu o výsledcích či výstupech učení. Požadavky rámujeme do celkového kontextu výuky (návaznost na předchozí/následující výuku, celkový výstup z předmětu, …). Pracujeme s nimi explicitně: uvádíme je v interaktivních osnovách, využíváme zobrazení skrze aplikace Padlet, Jamboard, Miro či jiné virtuální nástěnky nebo je jednoduše verbalizujeme ústně.
Stanovíme také očekávanou kvalitu výstupů, kritéria, která vyučujícím i studujícím budou pomáhat reflektovat výkon ve vztahu k požadovaným standardům a kvalitě.
K nastaveným cílům a výstupům volíme vhodné výukové strategie.
V průběhu výuky reflektujeme efektivitu zvolených strategií a upravujeme je dle průběhu učení studentů i zpětné vazby, kterou nám studující poskytují bezprostředně svým (ne)jednáním.
Nonverbálními signály v průběhu výuky, na nichž se domluvíme: třeba zvednutá ruka, symbol.
Kladením ověřujících otázek k porozumění zadání i učivu: ústně, prostřednictvím chatu nebo pomocí různých aplikací, např. v Socrative či Kahootu.
Formativním testem v online aplikacích, např. v Socrative či Kahootu. Pro formativní účely je vhodné využívat aplikace, v nichž je zobrazení výsledků nesoutěžního charakteru, zároveň zde má vyučující okamžitý přístup k výsledkům jednotlivců a může tak s nimi lépe pracovat při poskytování zpětné vazby. Cílem není rychlost a vyhodnocení nejlepších, ale učení se všech. Lze využít dalších technik s využitím aplikací, jako jsou Padlet, Jamboard, Miro, s nimiž mohou pracovat i sami studující, např. přes
Aplikací právě naučeného: výsledek lze ukázat, napsat do chatu, na papír, ofotit, vložit do prostředí pro řízené samostudium… Produkt studujícího může být doplněn o jeho sebehodnocení a otázky, na něž hledá odpověď.
Analýzou chyb studujících a poskytnutím zpětné vazby např. v poznámkovém bloku v IS MU či zobrazením přes různé aplikace.
Zapojováním studujících do sebehodnocení i vzájemného hodnocení. K tomu však potřebují znát, k čemu směřují, a musejí rozumět požadované kvalitě výsledku.
Assessment Reform Group (2002). Assessment for Learning: 10 principles. Pamphlet on research-based principles to guideclassroom practice. Dostupné online
Black, P., & William, D. (1998). Inside the black box: Raising standards through classroom assessment. London: King's College School of Education.
Hattie, J. A. C., & Timperley, H. (2007). „The power of feedback“. Review of Educational Research, 77(1), 81–112.
Hayward, L. (2015). „Assessment is learning: the preposition vanishes“. Assessment in Education: Principles, Policy & Practice, 22(1), 27–43, DOI: 10.1080/0969594X.2014.984656.
Hendrick, K. & MacPherson, R. (2019). Co funguje ve třídě: Most mezi výzkumem a praxí. Euromedia Group.
Kratochvílová, J. (2011). Systém hodnocení a sebehodnocení žáků: zkušenosti z České republiky i Evropských škol. MSD.
Kratochvílová, J. (2012). „Aktivní spoluúčast žáka při hodnocení – zdroj inspirace rozvoje osobnosti žáka a pokládání základů zodpovědnosti za kvalitu svého života“. In Helus, Z., Lukášová, H., Kratochvílová, J., Rýdl, K., Spilková, V. a Zdražil, T.: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: filozofická východiska a pedagogické souvislosti. Praha: Asociace waldorfských škol ČR.
Pollard, A. et al. (2014). Reflective teaching in schools, 4th edition. Bloomsbury.
Stiggins, R.J. (2002). „Asseessment crisis. The absence of Assessment for learning“. Phi Delta Kappan, 83(10),758–65.
Autorkou výňatku z článku uvedeného na této stránce je doc. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty MU.
Centrum rozvoje kompetencí pravidelně pořádá workshopy pro pedagogy, popř. i další pracovníky či studující na MU. Sledujte kalendář akcí či odebírejte newsletter Centra, abyste se dozvěděli o užitečných událostech. V souvislosti s tématem této stránky bychom vás rádi upozornili zejména na workshop níže.
V rámci workshopu si odpovíme na otázku, jaké benefity přináší formativní hodnocení studentům a také vyučujícím. Budeme diskutovat specifické výhody a překážky využití hodnocení ve formativní funkci ve vysokoškolském prostředí. Budeme sdílet, diskutovat a vzájemně se inspirovat ve využití konkrétních strategií FH pro nastavení hodnocení zkoušek a zápočtů a to tak, aby se maximalizoval jejich učební potenciál.
Přihlásit se
