Formativní hodnocení ve výuce na dálku
Co zde najdete?
Formativní hodnocení na dálku
Dosáhnout formativního hodnocení je v bezkontaktní výuce o něco náročnější pro všechny zapojené, vyučující i studující. V kontaktní výuce se odehrává mnoho reakcí neverbálně, zpětná vazba má rozmanitou podobu a vyučující může bezprostředně reagovat na dění ve výuce i potřeby studujících. Chybějící bezprostřední kontakt vyučujících se studujícími při výuce na dálku vyžaduje častější záměrné sledování procesu učení a plánování průběžné zpětné vazby.
Využití formativního hodnocení ovlivňuje mnoho faktorů jako třeba: charakter předmětu, rozsah výukových bloků, výukový styl vyučujících, potřeba frekvence zpětné vazby ad. Proces, který představujeme níže, vychází z výuky předmětů učitelské propedeutiky, kdy je proces formativního hodnocení ve výuce modelován, a studující tak získávají bezprostřední zkušenost s formativním hodnocením, které dnes stojí v centru zájmu pedagogické praxe.
Jak na formativní hodnocení?
-
Vymezíme si edukační cíle, kterých chceme dosáhnout, a vhodným způsobem je studujícím prezentujeme. Představením cílů dáváme studujícím najevo svá očekávání, specifikujeme představu o výsledcích či výstupech učení. Požadavky rámujeme do celkového kontextu výuky (návaznost na předchozí/následující výuku, celkový výstup z předmětu, …). Pracujeme s nimi explicitně: uvádíme je v interaktivních osnovách, využíváme zobrazení skrze aplikace Padlet, Jamboard, Miro či jiné virtuální nástěnky nebo je jednoduše verbalizujeme ústně.
-
Stanovíme také očekávanou kvalitu výstupů, kritéria, která vyučujícím i studujícím budou pomáhat reflektovat výkon ve vztahu k požadovaným standardům a kvalitě.
-
K nastaveným cílům a výstupům volíme vhodné výukové strategie.
-
V průběhu výuky reflektujeme efektivitu zvolených strategií a upravujeme je dle průběhu učení studentů i zpětné vazby, kterou nám studující poskytují bezprostředně svým (ne)jednáním.
- Vytváříme prostor pro poskytování průběžné zpětné vazby od vyučujících i studujících:
- popisným způsobem poskytujeme konkrétní informace o aktuálním výkonu studujících,
- poskytujeme informaci potřebnou k překonání rozdílu mezi aktuálním stavem a stavem očekávaným,
- vyjadřujeme se podporujícím způsobem v kontextu sociálního prostředí.
Jak získávat zpětnou vazbu?
-
Nonverbálními signály v průběhu výuky, na nichž se domluvíme: třeba zvednutá ruka, symbol.
-
Kladením ověřujících otázek k porozumění zadání i učivu: ústně, prostřednictvím chatu nebo pomocí různých aplikací, např. v Socrative či Kahootu.
-
Formativním testem v online aplikacích, např. v Socrative či Kahootu. Pro formativní účely je vhodné využívat aplikace, v nichž je zobrazení výsledků nesoutěžního charakteru, zároveň zde má vyučující okamžitý přístup k výsledkům jednotlivců a může tak s nimi lépe pracovat při poskytování zpětné vazby. Cílem není rychlost a vyhodnocení nejlepších, ale učení se všech. Lze využít dalších technik s využitím aplikací, jako jsou Padlet, Jamboard, Miro, s nimiž mohou pracovat i sami studující, např. přes
-
- nedokončené věty (např. „Rozumím…“; „Nevím si rady s…“; „Ještě potřebuji…“; „Pomohlo by mi…“),
- pojmové mapy (např. zpracované na začátku a konci výukového bloku pro sledování pokroku v učení),
- sumarizaci lekce v jedné větě,
- skupinovou prezentaci tří stěžejních myšlenek a formulaci jedné otázky.
-
Aplikací právě naučeného: výsledek lze ukázat, napsat do chatu, na papír, ofotit, vložit do prostředí pro řízené samostudium… Produkt studujícího může být doplněn o jeho sebehodnocení a otázky, na něž hledá odpověď.
-
Analýzou chyb studujících a poskytnutím zpětné vazby např. v poznámkovém bloku v IS MU či zobrazením přes různé aplikace.
-
Zapojováním studujících do sebehodnocení i vzájemného hodnocení. K tomu však potřebují znát, k čemu směřují, a musejí rozumět požadované kvalitě výsledku.
Příklady využití vzájemného hodnocení a sebehodnocení ve výuce
- Studující seznámíme s cíli výuky, požadovanými výstupy i kritérii hodnocení. Důkazem osvojení si vymezených profesních kompetencí je splněný portfoliový úkol.
- V seminářích postupně pracují na zvládnutí dílčích cílů a výstupů. Průběžně reflektují svoje znalosti a dovednosti, zpětnou vazbu jim poskytují vyučující i spolužáci.
- V závěru semestru zpracovávají portfoliový úkol se sebehodnocením dle stanovených kritérií.
- V rámci vzájemného hodnocení čte studující práci spolužáka a poskytuje mu k ní písemnou zpětnou vazbu, včetně hodnocení dle stanovených kritérií.
- Na základě získané zpětné vazby autor portfoliového úkolu svoji práci zkvalitní a definitivní verzi odevzdává k sumativnímu hodnocení.
Zdroje
-
Assessment Reform Group (2002). Assessment for Learning: 10 principles. Pamphlet on research-based principles to guideclassroom practice. Dostupné online
-
Black, P., & William, D. (1998). Inside the black box: Raising standards through classroom assessment. London: King's College School of Education.
-
Hattie, J. A. C., & Timperley, H. (2007). „The power of feedback“. Review of Educational Research, 77(1), 81–112.
-
Hayward, L. (2015). „Assessment is learning: the preposition vanishes“. Assessment in Education: Principles, Policy & Practice, 22(1), 27–43, DOI: 10.1080/0969594X.2014.984656.
-
Hendrick, K. & MacPherson, R. (2019). Co funguje ve třídě: Most mezi výzkumem a praxí. Euromedia Group.
-
Kratochvílová, J. (2011). Systém hodnocení a sebehodnocení žáků: zkušenosti z České republiky i Evropských škol. MSD.
-
Kratochvílová, J. (2012). „Aktivní spoluúčast žáka při hodnocení – zdroj inspirace rozvoje osobnosti žáka a pokládání základů zodpovědnosti za kvalitu svého života“. In Helus, Z., Lukášová, H., Kratochvílová, J., Rýdl, K., Spilková, V. a Zdražil, T.: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: filozofická východiska a pedagogické souvislosti. Praha: Asociace waldorfských škol ČR.
-
Pollard, A. et al. (2014). Reflective teaching in schools, 4th edition. Bloomsbury.
-
Stiggins, R.J. (2002). „Asseessment crisis. The absence of Assessment for learning“. Phi Delta Kappan, 83(10),758–65.
Mohlo by vás dále zajímat