Formativní hodnocení ve výuce na dálku

Shrnutí (TL;DR)

  • Formativní hodnocení (poskytované typicky v průběhu semestru) probíhá v kontaktní výuce často bezprostředně. V bezkontaktní výuce se doporučuje k němu cíleně vytvářet podmínky.
  • Stanovte si své výukové cíle a studujícím je na začátku semestru jasně sdělte. Nezapomeňte ani na informace o tom, co od nich očekáváte za výstupy při ukončování předmětu a jakou kvalitu by měly mít.
  • Průběžně si ověřujte porozumění látce i potřeby studujících a reagujte na ně.
  • Doporučuje se zapojovat prvky vzájemného hodnocení i sebehodnocení studujících.

Formativní hodnocení ve výuce na dálku

Dosáhnout formativního hodnocení je v bezkontaktní výuce o něco náročnější pro všechny zapojené, vyučující i studující. V kontaktní výuce se odehrává mnoho reakcí neverbálně, zpětná vazba má rozmanitou podobu a vyučující může bezprostředně reagovat na dění ve výuce i potřeby studujících. Chybějící bezprostřední kontakt vyučujících se studujícími při výuce  na dálku vyžaduje častější záměrné sledování procesu učeníplánování průběžné zpětné vazby.

Využití formativního hodnocení ovlivňuje mnoho faktorů jako třeba: charakter předmětu, rozsah výukových bloků, výukový styl vyučujících, potřeba frekvence zpětné vazby ad. Proces, který představujeme níže, vychází z výuky předmětů učitelské propedeutiky, kdy je proces formativního hodnocení ve výuce modelován, a studující tak získávají bezprostřední zkušenost s formativním hodnocením, které dnes stojí v centru zájmu pedagogické praxe.

Jak na formativní hodnocení?

  1. Vymezíme si edukační cíle, kterých chceme dosáhnout, a vhodným způsobem je studujícím prezentujeme. Představením cílů dáváme studujícím najevo svá očekávání, specifikujeme představu o výsledcích či výstupech učení. Požadavky rámujeme do celkového kontextu výuky (návaznost na předchozí/následující výuku, celkový výstup z předmětu, …). Pracujeme s nimi explicitně: uvádíme je v interaktivních osnovách, využíváme zobrazení skrze aplikace Padlet, Jamboard, Miro či jiné virtuální nástěnky nebo je jednoduše verbalizujeme ústně.

  2. Stanovíme také očekávanou kvalitu výstupů, kritéria, která vyučujícím i studujícím budou pomáhat reflektovat výkon ve vztahu k požadovaným standardům a kvalitě.

  3. K nastaveným cílům a výstupům volíme vhodné výukové strategie.

  4. V průběhu výuky reflektujeme efektivitu zvolených strategií a upravujeme je dle průběhu učení studentů i zpětné vazby, kterou nám studující poskytují bezprostředně svým (ne)jednáním.

  5. Vytváříme prostor pro poskytování průběžné zpětné vazby od vyučujících i studujících:
    • popisným způsobem poskytujeme konkrétní informace o aktuálním výkonu studujících,
    • poskytujeme informaci potřebnou k překonání rozdílu mezi aktuálním stavem a stavem očekávaným,
    • vyjadřujeme se podporujícím způsobem v kontextu sociálního prostředí.

Jak získávat zpětnou vazbu?

  1. Nonverbálními signály v průběhu výuky, na nichž se domluvíme: třeba zvednutá ruka, symbol.

  2. Kladením ověřujících otázek k porozumění zadání i učivu: ústně, prostřednictvím chatu nebo pomocí různých aplikací, např. v Socrative či Kahootu.

  3. Formativním testem v online aplikacích, např. v Socrative či Kahootu. Pro formativní účely je vhodné využívat aplikace, v nichž je zobrazení výsledků nesoutěžního charakteru, zároveň zde má vyučující okamžitý přístup k výsledkům jednotlivců a může tak s nimi lépe pracovat při poskytování zpětné vazby. Cílem není rychlost a vyhodnocení nejlepších, ale učení se všech. Lze využít dalších technik s využitím aplikací, jako jsou Padlet, Jamboard, Miro, s nimiž mohou pracovat i sami studující, např. přes

      • nedokončené věty (např. „Rozumím…“; „Nevím si rady s…“;  „Ještě potřebuji…“; „Pomohlo by mi…“),
      • pojmové mapy (např. zpracované na začátku a konci výukového bloku pro sledování pokroku v učení),
      • sumarizaci lekce v jedné větě,
      • skupinovou prezentaci tří stěžejních myšlenek a formulaci jedné otázky.

  4. Aplikací právě naučeného: výsledek lze ukázat, napsat do chatu, na papír, ofotit, vložit do prostředí pro řízené samostudium… Produkt studujícího může být doplněn o jeho sebehodnocení a otázky, na něž hledá odpověď.

  5. Analýzou chyb studujících a poskytnutím zpětné vazby např. v poznámkovém bloku v IS MU či zobrazením přes různé aplikace.

  6. Zapojováním studujících do sebehodnocení i vzájemného hodnocení. K tomu však potřebují znát, k čemu směřují, a musejí rozumět požadované kvalitě výsledku.

Příklady využití vzájemného hodnocení a sebehodnocení ve výuce

  • Studující seznámíme s cíli výuky, požadovanými výstupy i kritérii hodnocení. Důkazem osvojení si vymezených profesních kompetencí je splněný portfoliový úkol.
  • V seminářích postupně pracují na zvládnutí dílčích cílů a výstupů. Průběžně reflektují svoje znalosti a dovednosti, zpětnou vazbu jim poskytují vyučující i spolužáci.
  • V závěru semestru zpracovávají portfoliový úkol se sebehodnocením dle stanovených kritérií.
  • V rámci vzájemného hodnocení čte studující práci spolužáka a poskytuje mu k ní písemnou zpětnou vazbu, včetně hodnocení dle stanovených kritérií.
  • Na základě získané zpětné vazby autor portfoliového úkolu svoji práci zkvalitní a definitivní verzi odevzdává k sumativnímu hodnocení.

Autorkou výňatku z článku uvedeného na této stránce je doc. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., Katedra pedagogiky Pedagogické fakulty MU.

Zdroje

  • Assessment Reform Group (2002). Assessment for Learning: 10 principles. Pamphlet on research-based principles to guideclassroom practice. Dostupné online

  • Black, P., & William, D. (1998). Inside the black box: Raising standards through classroom assessment. London: King's College School of Education. 

  • Hattie, J. A. C., & Timperley, H. (2007). „The power of feedback“. Review of Educational Research, 77(1), 81–112.

  • Hayward, L. (2015). „Assessment is learning: the preposition vanishes“. Assessment in Education: Principles, Policy & Practice, 22(1), 27–43, DOI: 10.1080/0969594X.2014.984656.

  • Hendrick, K. MacPherson, R. (2019). Co funguje ve třídě: Most mezi výzkumem a praxí. Euromedia Group.

  • Kratochvílová, J. (2011). Systém hodnocení a sebehodnocení žáků: zkušenosti z České republiky i Evropských škol. MSD.

  • Kratochvílová, J. (2012). „Aktivní spoluúčast žáka při hodnocení – zdroj inspirace rozvoje osobnosti žáka a pokládání základů zodpovědnosti za kvalitu svého života“. In Helus, Z., Lukášová, H., Kratochvílová, J., Rýdl, K., Spilková, V. a Zdražil, T.: Proměny pojetí vzdělávání a školního hodnocení: filozofická východiska a pedagogické souvislosti. Praha: Asociace waldorfských škol ČR. 

  • Pollard, A. et al. (2014). Reflective teaching in schools, 4th edition. Bloomsbury.

  • Stiggins, R.J. (2002). „Asseessment crisis. The absence of Assessment for learning“. Phi Delta Kappan, 83(10),758–65.

Kam dál?

Workshopy KE CIT FF

Kancelář e-learningu CIT FF MU pořádá workshopy pro pedagogy, popř. i další pracovníky či studující na FF MU. Sledujte kalendář akcí či odebírejte newsletter Centra informačních technologií FF MU, abyste se dozvěděli o užitečných událostech.

Workshopy CERPEK

Centrum rozvoje kompetencí pravidelně pořádá workshopy pro pedagogy, popř. i další pracovníky či studující na MU. Sledujte kalendář akcí či odebírejte newsletter Centra, abyste se dozvěděli o užitečných událostech.

Mohlo by vás dále zajímat

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info